Čeněk Vosmík

05.04.1860 - 11.04.1944


Sochař. Působil v Praze.

Narodil se 5. dubna 1860 v Humpolci, kde se vyučil kovářem v otcově dílně. Poté studoval na zlatnické škole v Praze, kde se naučil modelovat.Umělecké památky Prahy měly na mladého sochaře velký vliv, zaujat byl především barokními sochami a výzdobou Národního divadla. Navštívil ve Vídni Makarta, kterému ukázal podobiznu otce s vlastnoručně vyřezávaným rámem. Ve Vídni studoval soukromě u Antonína P. Wagnera, poté i na zdejší akademii (prof. Edm. von Hellmer, prof. V. O. Tilgner). Podílel se na Wagnerově práci pro Národní muzeum (tympanon a tři reliéfy v kameni) a na jeho dalších sochách. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19.  století se Vosmík natrvalo přestěhoval do Prahy, kde získal zakázky z počátku zejména sochařsko-kamenického charakteru. Realizoval sochy podle návrhů jiných umělců například: pomník Benedikta Roezla pro Karlovo náměstí podle návrhu sochaře Gustava Zouly. Zakázky mu zajistily věhlas vynikajícího kamenosochaře, kterého v roce 1892 přizval ke spolupráci Josef Václav Myslbek. Vosmík provedl v kameni několik jeho prací, například uveďme sousoší Slavoj a Záboj (1892) a sousoší Šárka a Ctirad (1895 - 1896) určené na Palackého most. Vosmík se s Myslbekem rychle spřátelil a  uváděl ho i jako svého učitele. Spolupráce s Josefem Václavem Myslbekem přinesla Vosmíkovi finanční jistotu, známost a garanci obecně uznávaného sochaře, mistrův dohled nad prací, který svými cennými radami rozvíjel mladého sochaře. Nejdůležitější bezesporu byla samotná bezprostřední blízkost Myslbekových kompozic, na kterých bylo Vosmíkovi umožněno studovat Myslbekův styl. Ten se později stal stylovým východiskem pro mnoho samostatných děl Čeňka Vosmíka. V roce 1893 získal druhou cenu za sochu Chov pro vstup do holešovických jatek a podílel se na výsledné realizaci. 1900 získal čestné uznání na výstavě v Paříži za Krista na poušti (1897, dnes v NG). Vytvořil četné práce s náboženskou tematikou a dekoratiovní práce pro architekturu, kde spolupracoval zejména s Josefem Fantou (hl. nádraží v Praze, Mohyla míru ve Slavkově u Brna, děkanský kostel a radnice v Klatovech).

Zemřel 11. dubna 1844 v Praze.




Autor hesla:

Marcel Fišer

↑ nahoru