- Úvodní stránka
- Autoři
- David Moješčík
David Moješčík
25.07.1974
Sochař David Moješčík absolvoval Střední odborné učiliště
kamenické v Žulové (1988 - 1991), dále krátce pobýval na Střední průmyslové
škole stavební v Ostravě (1992), obor propagační výtvarnictví (1992), Střední
umělecko-průmyslové škole v Ostravě, obor design (1993), středoškolská
studia zakončil na Střední průmyslové škole sochařské a kamenické
v Hořicích 1993 - 1996. Mezi lety 1996 - 2002 studoval na Fakultě
výtvarných umění Favu VUT v ateliéru sochařství Vladimíra Preclíka (1929 -
2008)[1] a
ateliéru figurativního sochařství Michala Gabriela (1960).
Skupinově vystavuje od roku 1994, samostatně od roku 2000.[2]
Tvůrčí zájem Davida
Moješčíka se opírá o principy zobrazivě figurálního sochařství. Autor ve své
tvorbě akcentuje figuru a portrét. V raných dílech extrahoval postavy
z vejčitého tvaru (např: Venuše,
1996,[3] Pokora, 1998[4]). Zpočátku vycházel z
možností klasického portrétního zpodobení odvozující formální a tvarové
vlastnosti plastik z přímé konfrontace s viděným (např: Darina, 1996,[5] Pan Václav Stratil, 2000[6]). Studium
v sochařském ateliéru Michala Gabriela[7] jej zřejmě přivedlo
k zájmu o odlévání soch do plastových hmot, nejčastěji polyesteru. Autorova
nová zkušenost se projevila i ve formální podobě plastik, kdy autor začal
usilovat o dokonalost formy,[8] mnohdy dospívající
k určitému nadreálnému étosu. Preciznost autorova sochařského projevu se
snoubí s harmonickou dostředivostí kompozice. Tímto způsobem často vytváří
ženské figury, v mnohých ohledech podobné jakýmsi androidům, naplněné
zvláštním klidem, kdy obsahová výpověď děl často odkazuje k motivice
jejich gest (např: Tragikomedie I, 2003[9]),
nebo specifického držení těla (například figura, která v tureckém
sedu balancuje pouze na konečcích prstů rukou a nohou) vyznavačů alternativních
duchovních praktik (např: Extáze,
2001,[10] Levitace, 2005[11]). Iluzornost svých odlidštěných
„hybridů" David Moješčík ještě zesiluje vkládáním barevných sklíček do očí soch
(např: Levitující, 2010[12]).
[1] Vladimír Preclík viz kapitola diplomové práce 2. 10. Vladimír Preclík, POMNÍK DRUHÉMU ODBOJI v Praze, 2006. [2] David Moješčík, Životopis, Mojda.com, http://www.mojda.com/cz/zivotopis, vyhledáno 13. 12. 2012. [3] Venuše (maturitní práce), 1996, mramor, cca 30 cm, SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově. Viz David Moješčík, Sochy, Mojda.com, http://www.mojda.com/cz/sochy-1996, vyhledáno 25. 1. 2013. [4] Pokora, 1998, mramor, 39 x 34 x 37 cm. Viz David Moješčík, Sochy, Mojda.com, http://www.mojda.com/cz/sochy-1998, vyhledáno 25. 1. 2013. [5] Darina, 1996, životní velikost, soukromá sbírka. Viz David Moješčík, Portréty, http://www.mojda.com/cz/portrety-1996, vyhledáno 25. 1. 2013. [6] Například portrét doc. Václava Stratila z brněnské FaVU v aktu. David Moješčík, Pan Václav Stratil, 2000, polyester, v. 170 cm. Viz David Moješčík, Portréty, http://www.mojda.com/cz/portrety-2000, vyhledáno 25. 1. 2013. Známá kompozice, postoje těla připomíná prostřední figuru z obrazu Dobrý den, pane Courbete, 1854. [7] Na brněnské Fakultě výtvarného umění, v budově na ulici Rybářská 125 mají studenti sochařského ateliéru Michala Gabriela k dispozici laminovací dílnu, kde mohou své sochy odlévat do plastových hmot. Viz návštěva dnů otevřených dveří FaVU dne 24. 6. 2012. [8] Martin Mikolášek vnímá Moješčíkovu sochařskou polohu krajního realismu jako přijetí odkazu evropského klasicismu. Viz Martin Mikolášek, David Moješčík. MAT KAR, Stary.bludnykamen.cz, stary.bludnykamen.cz/doc/Mojescik_katalog.pdf, vyhledáno 20. 2. 2013. [9] Tragikomedie I (Osamocená tragédie), 2003, životní velikost, polyester, ocel. Viz David Moješčík, Sochy, Mojda.com,http://www.mojda.com/cz/sochy-2003, vyhledáno 25. 1. 2013. [10]Extáze, 2001, polyester, skol, ocel, v. 104 cm. Viz David Moješčík, Sochy, Mojda.com, http://www.mojda.com/cz/sochy-2003, vyhledáno 25. 1. 2013. [11]Levitace, 2005, polyester, skol, porcelán, životní velikost. Viz David Moješčík, Sochy, Mojda.com, http://www.mojda.com/cz/sochy-2003, vyhledáno 25. 1. 2013. [12] Levitující, 2010, bronz, v. 200 cm, před nádražím Ostrava - Svinov. Viz Petr Beránek v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 8. 4. 2013.
Autor hesla:
Sabina Soušková
