Josef Boháč

02.08.1890 - 07.12.1978


Sochař, působil ve Volyni.

Narodil se 2. srpna 1890 ve Volyni jako nejmladší z umělecké trojice bratří Boháčů pocházejících z Volyně. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1911 - 1917), poté na Akademii výtvarných umění u prof. Španiela (1917 - 1923). Spolu s bratry založil 1910 v Praze Malířskou školu bratří Boháčů jako přípravku k přijímacím zkouškám na Akademii výtvarných umění a Uměleckoprůmyslovou školu. Školu vedl Max později za asistence Josefa, který tehdy ještě studoval, dějiny umění a anatomii přednášel Alois, který v té době působil na reálce v Brně. Školou prošli např. Karel Holan, Miloslav Holý, V. V. Novák či Jan Rambousek. V roce 1915 byla uzavřena kvůli válce. Původně sídlila v bývalých ateliérech Vacátkovy školy ve Spálené ulici na Novém Městě, později v ateliéru bratří Boháčů na Malé Straně v Mostecké ulici 40 (nyní 38). V roce 1923, kdy končil akademii, byl v soutěži na Hlávkovo stipendium jeho akt Mimojdoucí považován porotou za odlitek živého člověka a vznikl kolem toho malý skandál. Jeho figurální tvorba se sestává z několika cyklů, respektive zamýšlených sousoší - Antický cyklus, (1924 - 1932), Pomník pracujícímu lidu (1930 - 1931), Pomník mrtvým (1932). Spolu s několika dalšími figurami tvoří soubor přibližně 20 plastik v životní velikosti. Vedle toho se zabýval portrétní tvorbou (prof. František Lexa, busta pro náhrobek ředitele Národního muzea dr. Karla Gutha, Jan Kubelík, zpěváka Pavel Ludikar, skladatel Karel Weis, portréty otce a obou bratrů). Jak sochy, tak i portréty (cca 50) byly vystaveny v roce 1935 na Slovanském ostrově. V padesátých létech mu převládající realismus přinesl jisté uznání i veřejné zakázky. Poslední léta však byla poznamenána uzavřeností vůči vnějšímu světu a celkovou rozmrzelostí, zčásti také kvůli necitlivé přestavbě rodného domu pro účely lidové školy umění, kde ho pak obtěžoval hluk z výuky nástrojů. Své sourozence přežil o mnoho let a po jejich smrti spravoval jejich uměleckou pozůstalost, která je dnes deponována ve volyňském muzeu. Zemřel 7. prosince 1978.



Autor hesla:

Marcel Fišer

↑ nahoru