Ludwig Michael von Schwanthaler

26.06.1802 - 14.11.1848

26. srpna 1802 v Mnichově – 14. 11. 1848 tamtéž

Po studiu malířství a sochařství na Akademii výtvarných umění v Mnichově zde brzy začal vyučovat. Již jeho první sochy se natolik zalíbily bavorskému králi Ludvíkovi I., že za ně dostal stipendium do Říma, kde pobýval v letech 1826 - 1827 a 1832-1834. Obdivoval zejména sochy Bertela Thorvaldsena, s kterým se spřátelil, a Antonia Canovy.
Roku 1837 si zřídil v Mnichově ateliér, který byl po jeho brzké smrti zpřístupněn jako Schwanthalerovo muzeum; byl zničen při náletech ve 2. světové válce.

Antonín Veith pozval na zámek do Liběchova a roku 1839 mu zadal zakázku na výzdobu projektu české dvorany slávy, tzv. Slavína nedaleko Tupadel 24 sochami hrdinů českých dějin. Dílo z finančních důvodů a pro úmrtí sochaře zůstalo torzem, podle Schwanthalerových modelů bylo do bronzu odlito jen 8 soch, které byly přeneseny do vestibulu historické budovy Národního muzea v Praze.

Když jej král Ludvík Bavorský roku 1843 povýšil do šlechtického stavu, splnil si sochař svůj dětský sen a dal si postavit ve středověkém stylu hrad Schwaneck v údolí řeky Isar na jižním okraji Mnichova. Jeho hlavním dílem zůstává Bavaria - socha ženy se lvem, v nadživotním měřítku, personifikace Bavorska, vytvořená pro Mnichov.

Od mládí trpěl záněty kloubů, které jej opakovaně upoutávaly na lůžko a byly příčinou jeho úmrtí.