Willy Russ

07.07.1888 - 27.07.1974


Sochař a keramik německé národnosti. Narodil se v Schönfeldu / Krásně nad Teplou, kam se vrátil po studiích a následném pobytu ve Vídni v roce 1920 a kde bydlel zde až do svého odsunu do SRN v r. 1946. Poté žil v Irmelshausenu, od 1955 v Kleinbarsdorfu, od 1963 v Merkershausenu (vše Dolní Franky / Bavorsko).

Willy (vlastním jménem Willibald) Russ se narodil 7. července 1888 v Schönfeldu / Krásno nad Teplou v chudých poměrech, otec se živil jako místní hudebník. Jeho výtvarného nadání si všiml zdejší rodák Wilhelm Gerstner, profesor Odborné keramické školy v Teplicích - Šanově (K.K. Fachschule für Keramik in Teplitz - Schönau). Díky stipendiu místní nadace mohl na této škole v letech 1902 - 06 studovat. Zde také přijal umělecké jméno Willy. Na konci studií pro něj získal ředitel teplické školy Robert Stübchen-Kirchner stipendium pro studium na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni. Zde studoval v letech 1906 - 10 u profesorů Josefa Breitnera, Bertolda Löfflera a Antona Kennera. Na závěr získal ocenění ve formě studijní cesty po německých městech, kde ho zaujal zejména Mnichov. V roce 1910 si vybudoval svůj první ateliér ve Vídni, oženil se s rodačkou z Krásna Annou Ruppertovou, s níž měl jedinou dceru Marii. Ve stejném roce získal svou první zakázku - bustu pro památník Adolfa Kruppa v Berndorfu, která stála na počátku mnohaleté práce pro tuto průmyslnickou rodinou. Od roku 1911 také spolupracoval s Alexandra Porcelain Works Ernst Wahliss v Teplicích-Trnovanech na proslulé keramice Serapis-Fayence. Vytvořil první dekorativní reliéfy v secesním stylu pro fasády vídeňských domů. Významnou předválečnou realizací byla fasáda obytného domu dr. Hofmanna s fantaskními figurami zasazenými do vegetabilního ornamentu, kde poprvé spolupracoval s architektem Ernstem Lichtblau. Po vypuknutí války byl odveden a se 73. chebským pěším plukem poslán na frontu, hned na začátku války však onemocněl zánětem kloubů a nakonec byl z armády vyřazen. Teprve po válce se mohl vrátit k tvorbě. Začal spolupracovat s vídeňskou keramickou firmou Brüder Schwadron. V roce 1920 se rodina rozhodla vrátit do rodného Krásna, kde se usídlila v rodném domě Anny Russové. Russ zde vytvořil několik pomníků padlým. Zároveň si zde zavedl vlastní výrobnu keramiky. V prvních letech vytvářel sochařsky pojaté keramické nádoby, důraz kladl na figurativně pojatá víka dóz a váz. Zároveň zachoval kontakty s Vídní - navrhoval např. pro firmu Werkstätten Karau. Na počátku byl pod vlivem prací Michaela Powolneho a Wiener Werkstätte, záhy dospívá k osobitějšímu projevu v duchu art deco, jednak v jemné fajánsi (takto označoval své výrobky z póroviny) bílého střepu, jednak v pestře glazované keramice. Vytvářel rozpohybované scény štíhlých graciézních postav typické artdecové ikonografie - tanečnice, kolombíny, pieroty atd. Po r. 1927 začínají převažovat díla s náboženskou tematikou, což souviselo s příklonem obou manželů ke křesťanství spiritistického zabarvení. Byli členy místního spolku věřících křesťanů (Bund gläubiger Christen), pro který Russ realizoval zastavení v krajině se sochami (Kreuzberg). Ve třicátých letech vytvářel drobnou, pestře glazovanou keramiku (Jesličky, sv. Rodina, Marie, Ukřižování, sv. Jiří), vrcholem tohoto druhu tvorby je v barokním duchu pojatá Immaculata pro prostranství u poutního kostela Navštívení P. Marie v Křešicích u Litoměřic. Russ je spolu s architektem Fritzem Hoffmannem autorem pozoruhodné spirálové rozhledny v Krásnu,inspirované slavným spirálovitým minaretem u Velké mešity v iránském městě Samarra, stavěné místními nezaměstnanými v letech 1933 až 1935. Po nástupu fašismu se pak zabýval nekonfliktní tematikou folkloru na Chebsku, která vyvrcholila monumentální zakázkou kachlových kamen s reliéfy z venkovského života pro nově zřízené národopisné muzeum v Chebu. O kamna se živě zaímal i Henlein, který jej několikrát navštívil v ateliéru, Russ měl údajně dělat ještě další i pro něj a pro úřad zemské rady. 19. března 1946 byl odsunut do Dolních Franků, kde se mohl jen ve velmi omezené míře věnovat tvůrčí práci. Teprve v roce 1963 si mohl dovolit dílnu, o tři roky později i keramickou pec. Zemřel 27. července 1974 v Merkenshausenu. Po svém odsunu byl Russ jako umělec takřka zapomenut a o to víc to platilo po jeho smrti. Jeho chebská kamna se sice stala předmětem ideologického boje mezi sudetskými Němci a socialistickým Československem, ovšem umělecky nejvýznamnější údobí jeho tvorby (vídeňské období těsně po škole, kde vytvořil několik výrazných pozdně secesních realizací, a artdecové návrhy z 20. let), bylo do povědomí veřejnosti vráceno teprve po roce 1989, zejména díky výstavě, která proběhla v roce 2004 v Chebu.



Autor hesla:

Marcel Fišer

↑ nahoru