Bohuslav Moravec, Mořic Černil

Hřbitovní portál

Vstupní portál nového hřbitova v Hořicích na vrchu Gothardu

Hřbitovní portál

Další foto Příbuzné práce

Spolupráce, další autoři

Quido Kocián

Soubor

Nový hřbitov v Hořicích

Materiál

pískovec

Rozměry

š. 5 m

Umístění

Hořice, vrh Gothard

Souřadnice

50°21'53.91"N, 15°38'42.1584"E mapa

Památková ochrana: ne

Popis

Architektura novorenesančního hřbitovního portálu od Bohuslava Moravce je velmi ovlivněna vlnou dobového pojetí historizující architektury. Způsob, jakým je architektura tvořena, se nevymyká soudobé produkci. I přes jednotnost, kterou beze sporu umělecký názor historismu představuje, vyniká realizace brány zejména vlastní ideou zvolené formy portálu. Bohuslav Moravec oživil tradici a ideu antického triumfálního oblouku a vytvořil progresivní novotvar hřbitovního portálu, jehož paralelu bychom v českých zemích obtížně hledali.

Zvolený formát monumentální hřbitovní brány předurčil i následnou sochařskou výzdobu. Ústřední socha Anděla sedícího na katafalku a dvojice emblémů od Mořice Černila byly vytvořeny v duchu akademické tvorby závěru 19. století. I přes akademická východiska je Černilův monumentální Anděl pozoruhodnou sochařskou prací, která dotváří celý charakter architektury. Expresivním gestem svých otevřených rukou bezprostředně oslovuje diváka a vtahuje jej do kompozice. Posledním článkem sochařské výzdoby je dvojice soch Quida Kociána Smrt a Vzkříšení, které byly osazeny na úplný kraj bočních vchodů hřbitovního portálu, na masivní kamenické články. Sochy Smrti a Vzkříšení jsou zpracovány modernistickou metodou, která má své zdroje v soudobém evropském sochařství. Obě sochy jsou zpodobněny jako éterické lidské figury personifikující smrt a vzkříšení. Socha Smrti je zahalena do splývajícího roucha, přičemž její zplihlé vlasy mohou být kápí těžkého šatu. Figura Smrti je pokřivena těžkostí vytrácejícího se života. Naopak socha Vzkříšení je energicky propnutá šlachovitá postava, která svůj šat skoro nevnímá a upírá se směrem do dáli. Quido Kocián opustil klasický kánon postav, figury výrazně vertikalizoval, ve snaze najít obecnější abstraktní tvar.

Historie

Myšlenka hořického hřbitovního portálu úzce souvisí s konjunkturou města v souvislosti s rozvojem sochařsko-kamenické školy založené v roce 1884. Myšlenka vzniku monumentálního portálu byla jistě také ovlivněna dobovým společensko-politickým klimatem a specifickou nutností národní sebeidentifikace české společnosti v závěru 19. století. Tato doba bývá příznačně spojována s dobou vzniku nespočtených pomníků či památníků. Hřbitovní portál by jistě nevznikl bez Viléma Dokoupila, zakladatelské osobnosti sochařsko-kamenické školy, který si dobře uvědomil nutnost monumentálního objektu, jenž by se stal reprezentací školy i města zároveň. Vilém Dokoupil však nebyl umělcem. Samotný návrh byl zadán učitelům zdejší školy, kteří participovali beze sporu i na ideovém základě portálu. Autoři řešící otázku architektury brány byli Bohuslav Moravec a po jeho odchodu ze školy Antonín Cechner. Návrh vznikl v roce 1891, architektura portálu a jeho sochařská výzdoba byly žáky zdejší školy realizovány v letech 1892 - 1906.

V roce 1906 se do Hořic vrátil sochař Quido Kocián. Bylo mu nabídnuto vedení sochařsko-kamenické školy, školy, kde se seznámil se základy sochařského umění a kde započal svou uměleckou dráhu. Kocián na škole působil až do své smrti v roce 1928. Velkolepý projekt novorenesanční hřbitovní brány vznikal v době, kdy Quido Kocián působil na škole jako student. V roce 1906 byl portál prakticky hotov a v průběhu roku byly osazeny sochy Mořice Černila. Jistě nebyla náhoda, že si vyzrálý zkušený sochař po návratu do Hořic jako svou první práci zvolil sochařskou výzdobu hřbitovní brány. Není však doloženo, zda byl Kocián školou osloven, aby vytvořil sochy pro portál, nebo zda se sám autor rozhodl sochy vytvořit. Nicméně obě varianty mohou být pravděpodobné. Hřbitovní portál, výtvor generace jeho učitelů, byl vytvořen jako reprezentativní práce sochařsko-kamenické školy, ze které Kocián „vzešel" a která se určitou měrou podílela na formování jeho umělecké názoru. Quido Kocián obohatil hřbitovní portál, monumentální dílo generace jeho učitelů, moderními sochami, které vypovídají o proměně sochařského názoru v průběhu několika let. Sochy byly do komplexu portálu zakomponovány velmi citlivě a staly se tak posledním článkem harmonického celku. Smrt a Vzkříšení bychom mohli chápat jako sochařskou poctu Quida Kociána celému projektu hořické hřbitovní brány a zejména jejím tvůrcům.