Čeněk Vosmík

Kristus na poušti

Volná socha v katedrále sv. Víta v Praze

Časové údaje

První podoba sochy 1897 (verze pro hrob matky), 1898 verze v mramoru

Materiál

mramor

Rozměry

223 cm x 70 cm

Umístění

Praha, katedrála sv. Víta

Souřadnice

50°5'25.4436"N, 14°23'59.6832"E  mapa

Památková ochrana: ne

Popis

Vosmík znázornil Krista po čtyřicetidenním půstu, kterak jde mezi lid hlásat své vznešené evangelium. Socha je určena pro čelní pohled. Kristovo štíhlé tělo je uzavřeno v jedné lehce esovitě prohnuté linii, důraz je kladen na vertikalitu sochy. Kristus je zachycen v pohybu mírného nakročení. Jeho tělo je vyhublé, ruce jsou překříženy na prsou. Bosé nohy má obuté do jednoduchých přepásaných bot, oděn je do splývavého roucha. Kristovu hlavu lemují delší vlnité vlasy, které spadají až na ramena. Nejvýraznějšími rysy obličeje jsou propadlé tváře, ostře řezaná brada s vousy a úzký nos. Skloněná hlava s přivřenýma očima spolu s překříženýma rukama umocňují melancholický a oduševnělý výraz Krista, který je zachycen v hluboké, vnitřní kontemplaci, odtržen od reálného světa.

Historie

První podoba sochy vznikla v roce 1897. V tomto roce sochařovi zemřela matka. První verzí sochy v pískovci se proto rozhodl osadit na její hrob. Když byl model hotov, nechal sochař podle něj odlít sochu v sádře a poslal ji na Jubilejní výstavu do Vídně pořádanou v roce 1898, kde byla přijata velmi pozitivně. Úspěch ve Vídni znamenal ve Vosmíkově profesním životě výrazný zlom. Během výstavy v roce 1898 si Ministerstvo kultu a vyučování u sochaře objednalo sochu Krista na poušti v mramoru. Zároveň sám Vosmík ministerstvu navrhl možnost prezentace sochy na Světové výstavě v Paříži pořádané v roce 1900, kam byla zaslána a kde získala čestné uznání.

V této práci Vosmík definitivně opustil styl wágnerovských robustních figur a  přiklonil se ke klasicizujícímu idealismu. Tato práce byla inspirována uměním italské renesance. Sám Vosmík zmiňuje: ,,Hledám jeho (Kristovu) tvář u Rafaela Sanzia, u Michelangela, u Donatella, tuhle v Bibli [...]." Ačkoliv Vosmík do této doby Itálii nenavštívil, měl možnost poznat italskou renesanci prostřednictvím umění nazarénů. Je pravděpodobné, že jejich dílo poznal ve Vídni, kde od roku 1834 do své smrti v roce 1876 působil Josef Führich, nejvýznamnější ze skupiny rakouských nazarénů (E. J. Steinle, L. Kuppelweiser, L. Schulz). Od roku 1840 byl profesorem historické malby na vídeňské Akademii, kde bylo ve studijních materiálech ještě v pozdější době jistě k dispozici mnoho ukázek jeho tvorby či tvorby dalších nazarénů. Samotná typologie Krista prozrazuje Vosmíkovu znalost díla nazarénů, zejména díla Josefa Führicha. Delší vlnité vlasy spadající na ramena, krátce zastřižená bradka, mandlovité, zavřené oči, melancholický výraz, jednoduchý šat vykazují přímou návaznost na díla Josefa Führicha, například Cesta do Emauz (1837), Der Wunderbare Fischzug (1848) a další. Plně plastické provedení sochy, hladká modelace, pečlivě řešená linearita šatu přímo vychází z malířských kompozic Josefa Führicha. Blízkost Vosmíka k nazarénům můžeme vidět i  v osobní rovině. Podle dostupných pramenů a literatury byl sochař již od mládí veden svými zbožnými rodiči k lásce a úctě ke Kristu. Byl celý život velmi zbožný a sám k tomu dodává: ,,V náboženské látce nalézám nejsilnější a nejhlubší podnět."

Literatura

Vosmík 1924

Lokace vyhledávaného díla:

Seznam objektů na mapě: