- Úvodní stránka
- Realizace
- Míra
František Bílek
Míra
Náhrobek domažlického starosty Petra Hany a jeho rodiny v Domažlicích
Soubor
Časové údaje
1917
Materiál
pískovec, bronz
Rozměry
rozměr architektury: 278 x 240 x 73 cm, bronzový portrétní reliéf: 60 x 44 cm
Umístění
Domažlice, hřbitov, ve spodní části ji od části horní, vlevo.
Souřadnice
49°26'30.5088"N, 12°56'37.3092"E mapa
Památková ochrana: ne
Popis
Domažlický Ukřižovaný má téměř do detailů stejnou podobu jako na onom slavném Krucifixu, který dokončil v roce 1899 a jejž pak v roce 1927 zakoupil T. G. Masaryk pro chrám sv. Víta. Nápis i zobrazení skládají složitou metaforu zakotvenou v Bílkově uvažování: dobré konání na tomto světě lze podle něj opsat podobenstvím celoživotního
tesání Kristovy podoby (a naopak sochařství vnímal jako modlitbu k Bohu). My sice posuzujeme pozemské činy lidským měřítkem, ale měli bychom je vztahovat právě ke Kristu, který je pak změří na Onom světě. Součástí náhrobku je i Hanův reliéfní portrét, vytvořený jako bronzový odlitek z dřevořezby, „nehlubokých rozdílů výškových, rysy sice naturalistické, ale jakéhosi mystického naturalismu", kde „rozbrázdil portrét řezy, jež jsou originálním písmem Bílkovým a zahalují plastiku závojem jakoby transcendentního
světa". (PAROUBEK, Jan: Portréty akad. sochaře Aloise Langenbergera. POČ, 22. 4. 1933, č. 17.2)
Nápis na portrétní desce: „NAROZEN / 1836 / UMŘEL 1908.“ Nápis dole „PAMÁTCE STAROSTY PETRA HANY / NAŠE SKUTKY MĚŘÍME NAŠI MĚROU – JEŠTĚ V POKOŘE / ČEKÁME – ŽE JE ZMĚŘÍŠ VELIKOSTÍ SVOU – F. B. + 1917.“ Nápis citován podle: Bílek 2000, s. 375. Slovo „měříme“ je dnes nečitelné a nejspíš jde o rekonstrukci významu. V dobovém tisku se objevuje v podobě „měřeny“, ovšem tento přepis je třeba také brát s rezervou, neboť obsahuje drobné odchylky od části, kterou lze přečíst. (Mlt.: Bílkův náhrobek zesnulého starosty města Petra Hany. Posel od Čerchova, 13. 10. 1917, č. 41.)
Historie
Za Bílkovým angažmá v Domažlicích stál Jan Vrba, tehdy začínající básník a spisovatel. Zdejší rodák sice vystudoval lesnickou školu v Jemnici a poté i Vysokou školu zemědělskou ve Vídni, vždy jej to však táhlo k literatuře. V letech 1916-19 působil jako lesník v Jemnici nedaleko Třebíče, zároveň odtud udržoval kontakty se svým domovem. V té době byl silně zasažen dílem Františka Bílka, jak dokládá jeho poezie z té doby.V dubnu 1917 o něm v Domažlicích připravil přednášku a 10. května sem na jeho pozvání přijel i sám Bílek, aby tu „promluvil o svém díle v doprovodu světelných obrazů". Nejspíš právě tato přednáška se stala přímým podnětem k první velké Bílkově práci pro Domažlice, hrobce starosty Petra Hany. První zmínka se objevuje necelé dva měsíce po přednášce. A poněkud příznačně v ní šlo především o to, vyvrátit pověsti, jež po městě začaly kolovat. Na přání rodiny prý byl náhrobní pomník Petra Hany zadán městskou radou sochaři Františku Bílkovi. Honorář měl činit 14 000 korun, Bílek se zavázal dodat pomník ještě v roce 1917. Je zajímavé, že se tak stalo na doporučení komise, jejíž ustanovení si rodina přála, ovšem nikoliv formou soutěže. Lze to nejspíš vykládat tak, že rodina město přiměla ustavit komisi, která by posvětila její přání, aby hrobku vytvořil František Bílek. Zasloužilý starosta, který byl v úřadě po více než 15 let a městu mj. věnoval rozsáhlý pozemek, na němž byl zřízen největší městský park, v té době nebyl ve městě nikterak připomenut a neměl ani náhrobek. Tato skutečnost byla asi obecně vnímána jako nedůstojná, ale to samo o sobě nestačilo, aby se město pustilo do financování takto náročného podniku v hubených letech konce války. Nejspíš v tom tedy sehrál roli podnět rodiny, včetně podílu na financování. To by pak vysvětlovalo, že mohla hovořit do výběru sochaře. A impulzem pro rodinu zase pravděpodobně bylo setkání s Bílkem na jeho přednášce. Vše proběhlo mimořádně rychle - už 30. září 1917 byl pomník předán obci a rodině na komorní smuteční slavnosti u Hanova hrobu, kde sám Bílek shromážděným vysvětlil komplikovaný alegorický smysl díla. Bílek zde vytvořil sochu sochaře tesajícího Ukřižovaného v životní velikosti. Použil zde starší motiv jedné grafiky z roku 1905 nazvané Míra, který lze v jeho díle stopovat ještě dále dozadu. Prvotní inspirací k motivu sochaře pracujícího na soše Krista byl Božetěch, poslední opat sázavského kláštera, který byl v 19. století v obrozenecké literatuře interpretován jako první český umělec. Jako pokání za vložení koruny na hlavu krále Vratislava musel vytvořit sochu Ukřižovaného v životní velikosti a donést ji do Říma. Tento příběh, který zachytil Kosmas, Bílek zpracoval už v roce 1894 na velkoformátové kresbě uhlem. Božetěch - umělec a zároveň mnich slovanského kláštera - byl jakýmsi Bílkovým duchovním vzorem a předobrazem. A nejspíš i jedním z důvodů, proč celý život tíhnul k cyrilometodějské tradici a ke slovanské liturgii, což pak ve dvacátých letech vedlo až k jeho příklonu k nově vytvořené československé národní církvi.
Literatura
HALÍŘOVÁ, Marie: Bílkovy plastiky na veřejných prostranstvích. In: Bílek 2000, s. 375.
Fišer 2015, s. 75 - 79
Lokace vyhledávaného díla:
Seznam objektů na mapě:
Autor hesla:
Marcel Fišer
