- Úvodní stránka
- Realizace
- Nepolapitelná
Lukáš Rittstein
Nepolapitelná
Socha na Chodově v Praze
Časové údaje
2001
Materiál
beton, nerez, ocel, laminát
Rozměry
308 x 350 x 400 cm
Umístění
Za budovou Státního oblastního archivu v Praze a Národního archivu, Chodovec
Souřadnice
50°2'22.4916"N, 14°29'45.2472"E mapa
Památková ochrana: ne
Popis
Socha
Nepolapitelná, vytvořená odlitím do plastové hmoty a kovu v případě
lžiček a svěráků, se tedy od roku 2001 stala součástí venkovního prostoru Archivu hlavního města Prahy
- Chodovec. Ukotvení objektu monumentálnějších
rozměrů skládajícího se z „nabobtnalé" okrové hmoty (představující
vypařující se kapky vody) a obloukové konstrukce s ohnutými lžičkami, na
jejímž konci ční dva svěráky, je provedeno přímo do země bez jakéhokoli instalačního
či půdorysného ohraničení. V těsné
blízkosti plastiky volně roste tráva, socha tak vzbuzuje dojem, jakési „mýtické"
existence, jako by zde stála odjakživa, a zároveň tím, že popírá distanci mezi
pozorovatelem a objektem vybízí potenciálního diváka k aktivnímu „průzkumu"
optických i formálních vlastností sochy.
V plastice Nepolapitelná se snoubí veškeré autorovy zkušenosti
z posledního desetiletí jeho tvůrčího období. Se svou typickou dovedností
kombinace formálně nesourodých materiálů zde zohlednil umístění plastiky ve
venkovním prostoru a uzpůsobil tak její materiální vlastnosti co největší odolnosti
ve tomto prostředí. Zjednodušil tak vizuálně-prostorové vlastnosti objektu na
součinnost plastu a kovu.
Kompozice kypícího amorfního tvaru mnohonásobně zvětšené kapky vody dynamicky expanduje do prostoru. Námětem není ani tak podoba oné kapaliny, autora především zajímá její neustálá fyzikální proměna, kdy během přírodního koloběhu voda prochází různými skupenstvími. Průběh tohoto životně důležitého procesu se v pojetí Lukáše Rittsteina snaží usměrnit industriální produkty - lžíce a svěráky; marnost jejich počínání je i náhodnému divákovi okamžitě zřejmá, neuchopitelnou organicky rostlou hmotu není možné nijak zastavit, obkroužit či zachytit a zabránit jí tak v pokračujícím prostorovém rozpínání.
Rittsteinovo sochařské vyjádření dospívá k metaforickému příměru nevyčerpatelné lidské touhy ovládat a podmaňovat si svět, včetně přírodních zákonitostí, v zápasu o nadvládu nad přírodou ovšem člověk i přes nové objevy a rozvíjející se technologie stále prohrává. Námětem autorovy plastiky Nepolapitelná není jen kritika lidské snahy o technickou dominanci, ale autor pravděpodobně nepřímo poukazuje i na nedosažitelnost hegemonie absolutního poznání. Absurdní monumentalizací mikroděje, jenž v sobě snoubí i prvky určité agrese, kdy se vypařující kapalinu na poslední chvíli snaží zachytit křečovitě nasměrované svěráky, vnáší do díla dvojí axiologický rozměr. První hovoří o nenasytnosti a neukázněnosti lidských potřeb, druhým hlediskem může být hlubší poselství o nezastavitelnosti běhu času, o jedinečnosti přítomného, avšak pomíjivého okamžiku.
Záměrem představitelů Prahy 11 bylo prostřednictvím nového objektu ve veřejném prostoru oživit a proteplit „interiéry" města, ale nakonec se jim podařilo vytvořit i ideovou souvislost plastiky Nepolapitelná s blízkou administrativní budovou. Archiv jako úložiště dokumentů splňuje roli uchovatele mizející paměti, kterou neustále formuje plynulý tok času. Rittsteinova Nepolapitelná tak připomíná 25. narozeniny Jižního města i 150. výročí založení Městského archivu Chodovec.
Historie
U příležitosti 25. výročí existence Jižního města[1] a
uplynutí 150 let od založení Archivu hlavního města Prahy byla
v areálu Městského archivu Chodovec v rámci
Dnů Prahy 11 dne 12. 10. 2001 slavnostně odhalena plastika Nepolapitelná od Lukáše Rittsteina.[2] Přestože
o této volné plastice nelze primárně tvrdit, že je pomníkem „něčeho" nebo „něčemu,"
realizace se v kontextu společenských okolností stává trvalou připomínkou
významného jubilea městské oblasti a může být považována za pamětní připomínku neopakovatelné
situace.
Plastika
Nepolapitelná vznikla jako součást projektu
Sochy pro Jižní Město v rámci grantového řízení Praha - Evropské město
kultury 2000. Městská část Praha 11 se do grantového programu zapojila se sedmi
projekty,[3] jejichž společným cílem
bylo přispět k oživení veřejného prostoru města. Umělecké výstupy
dočasného i trvalého charakteru měly obohatit a zkvalitnit život jeho
obyvatel. Z původně velkoryse plánovaného záměru Sochy pro Jižní Město[4] nakonec vzešla jediná sochařská realizace. Kulturní komise zodpovědná za
zrealizování programu nestanovila konkrétní požadavky na ideový ani vizuální charakter
děl, zadání znělo: vytvořit sochu či objekt do veřejného prostoru Jižního
města. Prvotní nápad, zapojit do projektu sochaře tří uměleckých generací záhy
znemožnil nedostatek finančních prostředků[5] potřebných pro uskutečnění
plánu v této podobě. V důsledku těchto nepříznivých okolností neproběhla
žádná veřejná soutěž ani výběrové řízení, představitelé Městské části Praha 11
na doporučení Jiřího Zemánka[6] oslovili sochaře Lukáše
Rittsteina.
Lukáš Rittstein na základě vybídky městské rady předložil čtyři návrhy budoucí plastiky: sochu Jakoby něco,[7] objekt Žíla u tepny,[8] sochu Plynoucí[9] a sochu Momentky.[10] První nabízené koncepty budoucí plastiky stanovená kulturní komise Prahy 11 zamítla, ale doporučila autorovi ještě přepracovat podobu objektu Plynoucí a Momentky. V červenci 2000 zástupci městské části Prahy 11, včetně starosty, navštívili ateliér umělce, kde autor představil modely obou soch v poměru 1 : 1. Komise nakonec k realizaci doporučila plastiku Plynoucí. Po dalších konzultacích mezi oběma stranami (zadavatelem a umělcem), Lukáš Rittstein dospěl k definitivní výtvarné podobě díla, stále ovšem nebyl vybrán vhodný exteriérový prostor pro její umístění. Rozhodnutí osadit plastiku před budovu Archivu hlavního města Prahy, proti kterému autor neměl žádných výhrad,[11] nakonec vynesl odbor školství a kultury Městské části Praha 11. Veřejnosti byla plastika ještě téhož roku představena (již pod současným názvem Nepolapitelná) v prostorách právnické fakulty v Praze. V červnu 2001 proběhla ve výstavní síni Mánes přehlídka děl Lukáše Rittsteina s názvem Momentky,[12] v jejímž rámci autor vystavil ještě před umístěním do veřejného prostoru i sochu Nepolapitelná.[13]
[1] Městská část Praha 11. [2] Pavla Medunová v emailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 7. 8. 2012. [3] Seznam Projektů: 1. III. ročník mezinárodního jazzového festivalu Jižní Město zní jazzem, 2. III. ročník folklórního festivalu s mezinárodní účastí Jižní Město zpívá, hraje a tancuje. 3. Rekonstrukce objektu ZUŠ Křtinská s cílem nového sálu pro Jižní Město, 4. SLUNÍČKO roku 2000, 5. Celostátní soutěž P. F. 2000, 6. POHÁDKA - výtvarná a literární soutěž, 7. Pořádání sochařské dílny Sochy pro Jižní Město. Informace o projektech poskytla ing. Pavla Medunová. Viz Pavla Medunová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 7. 8. 2012. [4] Sochy či objekty měly být trvale umístěny na veřejných prostranstvích MČ Praha 11 např. v Centrálním parku, poblíž stanic metra, u významných budov apod. [5] Městská část Praha 11 na realizaci plastiky Nepolapitelná poskytla finanční obnos ve výši 280 000 Kč. Viz Igor Němec, Kultura v Praze. Výroční zpráva o financování kultury hl. m. Prahou v roce 2001, Magistrát hlavního města Prahy 2002, s. 94. [6] PhDr. Jiří Zemánek tehdy pracoval jako kurátor Národní galerie v Praze. Projekt Sochy pro Jižní Město předložila Městská část Praha 11 právě ve spolupráci s Národní galerií v Praze. Jiří Zemánek byl odborným garantem projektu Sochy pro Jižní město. Viz Pavla Medunová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 7. 8. 2012. [7] Jakoby něco, kov, délka 1000 cm. Tuto plastiky představitelé Prahy 11 označili jako velmi nákladnou, objekt byl navíc původně určen do přímořské lokality, čemuž odpovídala i tvarová morfologie připomínající ploutev ryby. Viz Ibidem. Ještě před umístěním plastiky Nepolapitelná se ve Výstavní síni Mánes v Praze uskutečnila výstava, kde Lukáš Rittstein představil všechny návrhy - ve formě modelu nebo větší plastiky, včetně realizovaného díla. Reprodukce objektu Jakoby něco: viz Ivona Raimanová - Jiří Zemánek, Lukáš Rittstein. Momentky (kat. výst.), Výstavní síň Mánes v Praze 2001, s. 43. [8]Žíla u tepny, beton, v. 5 - 6 m. Objekt zachycoval stylizovanou růži s trny, tento návrh radní prý z důvodu kontroverznosti tvarové charakteristiky také nepřijali. Viz Ibidem, s. 42. [9] Plynoucí, mramor, kov, umělá hmota, 6 x 4 m. Viz Ibidem, s. 53. [10]Momentky. Tematicky i provedením souvisí s objektem plynoucí, radní vyslovili obavu z přílišné náchylnosti objektu k poškození ve venkovním prostředí. Viz Ibidem, s. 28 - 32. [11]Lukáš Rittsten nekoncipoval plastiku pro konkrétní místo. Na rozhodnutí radních nechal i to, zda Nepolapitelnou umístí do interiéru budovy či exteriéru města. Zdůraznil pouze požadavek, aby realizace svým charakterem a velikostními poměry konvenovala s prostorovými podmínkami, ale zároveň se stala v daném prostředí pohledovým solitérem. Viz Pavla Medunová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 7. 8. 2012. [12] Ivona Raimanová - Jiří Zemánek (pozn. 7). [13] Socha Nepolapitelná je ve výstavním katalogu reprodukována na s. 35 - 37. Viz ibidem.
Literatura
Lokace vyhledávaného díla:
Seznam objektů na mapě:
Autor hesla:
Sabina Soušková
