- Úvodní stránka
- Realizace
- Památník obětem komunismu v Liberci
Petr Janda, Aleš Kubalík, Jakub Našinec, Josef Kocián, Veronika Sávová
Památník obětem komunismu v Liberci
Časové údaje
2002 - 2006
Materiál
ocelový rám, zrcadlové tabule, kvádrové lavice ze smrkového dřeva
Rozměry
320 x 70 x 450 cm
Umístění
park u Střední textilní školy při ulici Jablonecká
Souřadnice
50°46'4.188"N, 15°4'0.7716"E mapa
Památková ochrana: ne
Popis
Památník
obětem komunismu[1] stojí
v parku při ulici Jablonecká u nedaleké budovy Střední průmyslové školy
textilní v Liberci. Monument velkého oboustranného zrcadla doplňuje trojice
dřevěných lavic ze smrkového dřeva. Skleněné tabule jsou ukotveny do 70 cm
širokého ocelového rámu. Lavice[2] ve tvaru dlouhých kvádrů
vymezují nejen urbanistické začlenění kompozice do prostoru, ale také podporují
silové pole, jež objekt silně vizuálně komunikující se svým okolí vysílá.
Lavice lemují cestičky vedoucí k pomníku, každý návštěvník, (tedy pokud si
nezvolí „originální" cestu přes trávník), bude k objektu přicházet z předem
daných úhlů a vychutnávat tak rafinované zrcadlové „kouzlení" památníku s větvemi
okolních stromů. U paty zrcadlové plochy je umístěn nerezový hůlkový nápis: „Sám v sobě hledej, jestli svobodu
chráníš, ctíš nebo omezuješ." Za šera a v noci areál parku dále člení
bodová osvětlení,[3] vysílající světelné paprsky „šplhající" po kmenech stromů až do jejich korun.
Při koncepci ideové i formální stránky Památníku obětem komunismu v Liberci
autoři rámcově vycházeli z výtvarného pojetí soutěžního návrhu[4] Památníku obětem totality pro lokalitu Újezd v Praze,[5] který byl v roce 2003
oceněn ve výtvarné soutěži 3. místem. Památník
obětem komunismu na pražském Újezdě počítal s umístěním velké
zrcadlové plochy do svažitého terénu, nahnuté do uliční komunikace.
Příchozí návštěvníci by k památníku vystupovali po schodišti znesnadňující
jejich chůzi v důsledku soklu našikmení schodišťových stupňů směrem ke skleněné
tabuli. Efekt zrcadlového odrazu by umocňoval pocit „osobního" nárazu, a střetu
s vlastním odrazem. Petr Janda tímto konfrontačním řešením usiloval
o popření tradičního chápání pomníku jako urbanistické pohledové dominanty
daného místa.[6] V návrhu na liberecký Památník obětem komunismu Petr Janda
znovu uplatnil „efekt" zrcadla. Oproti pražské variantě zvolil oboustrannou
zrcadlovou plochu, kterou umístil do pomyslného ohniska parkového prostoru. K
památníku přivádí již zmíněnou trojici parkových chodníků, jejichž směr
kopíruje trojice kvádrových laviček, určených k relaxačnímu posezení. Po
změně plánované lokace z parku u Gutenbergovy ulice na úzký a svažitý parkový
areál při ulici Jablonecká, Petr Janda[7] navrhl dvojici stezek střetávající se u objektu památníku a na druhé straně
pokračující ve svém běhu již jako cesta jediná. Velikostní poměry památníku
zůstaly zachovány, stejně tak trojice kvádrových lavic byla do terénu parku
uplatněna obdobným způsobem kopírujícím průběh parkových cestiček.
Vlastní tektonika Památníku
obětem komunismu se odvíjí z jasného koncepčního záměru vytvořit
výtvarně čistý až dokonalý objekt, ovšem způsobem jeho prostorového začlenění
autoři preferovali moment „side efektu," tedy navázání prostorového vztahu s výjimečností
místa. Zrcadlo způsobem svého umístění v parku rafinovaným způsobem odráží
okolní stromový porost i v blízkosti projíždějící automobily. Příchozího
návštěvníka ihned zasáhne působivé sepětí památníku s parkovým prostředím.
Památník svou mnohopohledovou logikou modeluje efekt jakési paralelní reality.
To, co svou fyzickou existencí zakrývá, tedy pohled do korun stromů, okamžitě
divákovi nabízí v podobě zrcadlového odrazu, jako možný dopočet toho, co
a kam by pozorovatel ze svého místa viděl, kdyby mu památník „nepřekážel"
v jeho pohledu.[8] Zrcadlové
plochy ovšem nejsou zcela světelně nepropustné, při blízkém pohledu se nabízí
moment nekonečného cyklického odrazu, tříštěného do několika navzájem se
prostupujících obrazů. Éterický památník tedy ve svém souznění s místem v podstatě
záměrně popírá hmotnou existenci díla. Tento filozofický přesah
zrcadlení[9] vlastní podoby do struktury
památníku fascinuje zejména momentem popření a současně vyzdvižení aktuální
časovosti zobrazované skutečnosti.
Vzhled i koncepce Památníku obětem komunismu vyvolal ještě v průběhu realizace
díla četné rozpaky. Zanedlouho po zveřejnění výsledků soutěže, obdržel Magistrát
města Liberce kritický dopis od Konfederace politických vězňů, Skautů, Sokolů a
Orlů, vyjádřující nesouhlas s podobou i ideovou koncepcí budoucího
pomníku. „Když autor neadresního
alibistického a pro oběti komunistické zvůle nepřijatelného nesmyslu tvrdí, že
dnes je těžko říci, kdo je obětí a kdo tyranem, pak se tento autor vysmívá všem
slušným lidem, neboť používá lží a lstí k dosažení vytouženého cíle, jak
praví Lenin ve svém díle Jak budovat komunismus." Autoři kritického dopisu
se ostře vymezili proti zvolenému sloganu: „Sám v sobě hledej, jestli svobodu
chráníš, ctíš nebo omezuješ,"[10] jenž měl být (je)
v zrcadlovém otočení vsazen do dlažby u skleněné tabule a příchozí ho
mohli správně přečíst pouze v odraze na zrcadlové ploše. K tomtu
nápisu se vyjádřila i Konfederace politických vězňů požadující jeho nahrazení
následujícím textem: „OBĚTEM KOMUNISMU od
r. 1948 - 1989."[11] Rozčarování ze strany
Konfederace politických vězňů zřejmě vyvolala veřejně prezentovaná obsahová
rovina: „Každý kdo k památníku
přijde, bude nucen podívat se sám sobě do očí." Toto vybízení veškerých
návštěvníků a s nimi i osob poškozených vládou komunistické strany k
vlastnímu sebezpytu zřejmě političtí vězni považovali za sebestřednou
aroganci mladých[12] architeků. Nabízené vysvětlení autorů památníku, uvedené již v textové
zprávě k návrhu pomníku, zůstalo ze strany kritiků bez povšimnutí: „Nechceme tímto způsobem skutečné oběti
uvádět v rozčarování. Velmi si vážíme všech, kteří svůj těžký úděl byli
schopni unést, vzdáváme jim tímto způsobem hold, jejich síla a hrdost je pro
nás příkladem, ponaučením a závazkem."[13] Působivost
libereckého památníku spočívá právě v popření tradiční tematické i
formální absolutnosti typické pro pomníkové realizace obdobného námětu. Památník, naopak při správném pochopení mnohem
přesvědčivějším způsobem upozorňuje na zločiny spáchané komunistickou stranou.
Ohleduplnou fyzickou existencí a vizuální citlivostí k okolnímu prostředí se
stává jakýmsi mementem vysílaným i do budoucnosti. Momentem sebekonfrontace[14] diváka s vlastním
odrazem v zrcadle apeluje na individuální zodpovědnost každého
jednotlivce, připomíná tak, že lidé podrobeni autoritě ideologie jí svými
postoji ještě mnohdy podporují, když v zájmu osobního „pohodlí" nečinně
přihlížejí nelidskému jednání. V protikladu
k tomuto intelektuálně elegantnímu ale zároveň myšlenkově závažnému řešení představitelé organizací sdružující osoby postižené
komunismem od pomníkového díla očekávali jasné vymezení kolektivní viny
komunistické strany a komunistů, nikoli
abstraktní a „nečasové" obracení se k svědomí jednotlivce. Liberecký památník
hovoří ke všem příchozím stejným jazykem, kdy
poukazem na neupřímnost člověka k sobě samému a lidské touhy zapomenout na
to špatné, zde vytváří jeden z „nejsilnějších" motivů pro pomníkové
zamyšlení.[15]
[1] Čtveřice architektů z ateliéru Sporadical výsledky vlastní práce publikovala v časopisech Architekt a Era 21. Viz Petr Janda - Jakub Našinec - Aleš Kubalík - Josef Kocián, Památník obětem komunismu, Architekt, 2006, roč. 15, č. 8, s. 52 - 53. - Petr Janda - Jakub Našinec - Aleš Kubalík - Josef Kocián, Památník obětem komunismu, Era 21, 2006, roč. 2, č. 5, s. 28 - 29. Památník obětem komunismu v Liberci získal ocenění Granprix architektů. Viz Neautorizováno, GPA 2007. Laureáti, Grandprix-architektu.cz, http://www.grandprix-archite ktu.cz/cz/grandprix-architektu/archiv/gpa-2007/lau reati/c325, vyhledáno 17. 1. 2013. [2]Lavice - impregnované dřevo - smrk. Petr Janda v osobním rozhovoru s autorkou diplomové práce dne 11. 1. 2013. [3]Bodová světla bohužel vyžadují častou údržbu, na liknavost příslušných městských orgánů si postěžoval Petr Janda. Některá ze svítidel nefungovala již po několika málo letech. Viz Petr Janda při osobním rozhovoru s autorkou diplomové práce ze dne 11. 1. 2013. K aktuálnímu stavu Památníku obětem komunismu se na základě fotografií z ledna 2013, které jsem zaslala autorovi po svém výletu do Liberce, Petr Janda vyjádřil následovně: „Jak vidím s údržbou je to čím dál horší...a místo opravy zemních svítidel si radnice přidala nejlevnější stožárové...hm [...]." Viz Petr Janda v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 24. 1. 2013. Nerespektování původnosti autorského záměru se opravdu stává poměrně častým problémem viz například přelakování objektu Pocta nejmenovaným v Ostravě (viz kapitola 2. 1. Jaromír Brabenec, POCTA NEJMENOVANÝM v Ostravě, 1997), v případě libereckého památníku bylo přidáním stožárových světel zasaženo do homogenity jednotné a poměrně promyšlené koncepce parkového prostoru. „[...] zhmotnění myšlenky je přes všechno racionální projektování dost emotivní proces...O to víc pak trpím když jsou do věci dělány zásahy, které ji ničí... Pro mě jsou všechny projekty jako děti (vlastně i ty nenarozené) a bojím se o ně...mám strach tam i jezdit..." Viz Petr Janda v e-mailové korespondenci ze dne 27. 1. 2013. [4] Soutěžní návrh tehdy přihlášen pod hlavičkou architektonického studia Sporadical (Petr Janda, Aleš Kubalík) [5] Realizován návrh Olbrama Zoubka. [6] Petr Janda při osobním rozhovoru s autorkou diplomové práce dne 11. 1. 2013. [7] Viz rozhovor Adama Gebriana s Petrem Jandou v pořadu Českého rozhlasu - Bourání: http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_zprava/615733, vyhledáno 28. 2. 2013. Dále rozhovor Bourání s Petrem Leškem, Petrem Jandou, Josefem Smutným, viz: http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_zprava/bourani-s-petrem-leskem-petrem-jandou-josefem-smutnym--904608, vyhledáno 28. 2. 2013. [8] S podobným principem zástupné reality pracuje i malíř Daniel Fischer: „Prírodný výsek, ktorý Fischer expresivne maľuje, konfrontuje spátne s okolitou realitou: obraz fotografuje v prostředí, z ktorého čerpal tému." Viz Zuzana Bartošová, Súčasné slovenské výtvarné umenie zo zbierky Prvej slovenskej investičnej skupiny (kat. výst.), Bratislava 2001, s. 42 - 43. [9] Funkci zrcadla v pomníkové vzpomínce na příkladu libereckého Památníku obětem komunismu také rozebírá Michal Janata. Viz Michal Janata, Zrcadlo je hladinou Styxu, Časopis ASB, 2007, roč. IV., č. 5, s. 81 - 83. Kamil Nábělek, Pomníková tvorba ve fázi zrcadla aneb od reflexe k reflexi, Architekt, 2006, roč. 15, č. 8, s. 54 - 55. Kde upozornil na stať Jacquese Lacana - Stádium zrcadla, jako to, co formuje funkci Já. Příspěvek v českém překladu na stránkách socialistického kruhu. Viz Jacques Lacan, Stádium zrcadla (překl. Jiří Pechar a kol.), Sok.bz, http://www.sok.bz/index.php?option=com_conte nt &task=view&id=484, vyhledáno 19. 2. 2013. [10] „Autora navrženého textu [...] můžeme ubezpečit, že nemáme v sobě co hledat a je nám známo, kdo je tyran a kdo jeho oběť. Ti, kteří to musejí v sobě hledat, to asi těžko najdou, když nechápou, že komunistická ideologie byla a je zločinná a zavrženíhodná." Viz Ivana Vitoušová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 17. 12. 2012. [11] „Konfederace politických vězňů ČR [...] dospěla k závěru, že postrádá jakoukoli adresnost a neuruje viníky." Viz Ibidem. Na tyto výtky zareagovali autoři pomníku smířlivým způsobem: „Mrzí nás nedorozumnění, které vzniklo po publikaci našeho vítězného soutěžního návrhu na pomník obětem komunismu v tisku. Při realizaci doplníme památník o text „Všem obětem komunistického režimu 1948 - 1989." Konečné znění s vámi rádi upřesníme." Viz Ibidem. [12] Petr Janda (1975) v roce 2003 oslavil 28 narozeniny. [13] Ivana Vitoušová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 17. 12. 2012. [14]Miroslav Petříček vyjádřil ideu: „Mnohem důležitější je však pohled druhý: pohled toho, kdo se nedívá zdálky a zvenčí, nýbrž do tohoto záhybu vstoupí a spatří v něm sám sebe. Památník ho ostatně k něčemu takovému výslovně vyzývá a touto výzvou dává jasně na vědomí, že nejde jen o samoúčelnou hru s odrážením prostoru v prostoru. Že jde o setkání." Viz Miroslav Petříček, Památník jako apel k přítomnosti, Architekt, 2006, roč. 15, č. 8, s. 20. [15] „Na tom, že předložený návrh nejmenuje viníky, je pro každého slušného a myslícího občana republiky nepřijatelný." Viz Ivana Vitoušová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 17. 12. 2012.
Historie
Veřejnou,
anonymní, ideovou a jednokolovou soutěž na architektonicko-výtvarné ztvárnění Památníku obětem komunismu[1] vypsalo 16. 10. 2002 z
podnětu Konfederace politických vězňů[2] Statutární město Liberec.[3] Představitelé magistrátu podaný
návrh odsouhlasili a jako lokaci pro nový pomník[4] vybrali park před hotelem
Zlatý Lev u ulice Gutenbergova.[5] Do uzávěrky soutěže - 18. 12. 2002[6] uchazeči přihlásili 15[7] řešení výtvarné podoby
pomníkového díla. Hodnocení soutěžních návrhů proběhlo dne 8. 1. 2003.[8] Odborná komise[9] z 15 přihlášených soutěžních
projektů vybrala 7[10] návrhů k postupu do
druhého kola, následující selekci do finálního zhodnocení ve třetím kole poté
porota zúžila na 5[11] konceptů, jenž ocenila v následujícím
pořadí:[12] 1.
cena: Jakub Našinec, Petr Janda, Aleš Kubalík, Josef Kocián,[13] 2. cena: Vladimír Štulc,
Kryštof Štulc,[14] 3. cena: Zdeněk Hlávka, Jan Randáček.[15] Zvláštní
ocenění získal návrh č. 13 - Ondřeje Smolíka.[16] Výsledky proběhnuté soutěže
schválila rada města na svém zasedání dne 21. 1. 2003.[17] Všech 15 soutěžních
návrhů bylo od 29. 4. do 29. 5. 2003 představeno
veřejnosti na výstavě v budově Vědecké knihovny v Liberci.[18]
Soutěžní podklady[19] ukládaly autorům
povinnost respektovat ve formách pomníku lidské měřítko a ideově-obsahovou
určitost. S přihlédnutím k charakteru okolního prostředí měli
uchazeči soutěže zohlednit existenci stávající plastiky 12 měsíců.[20] Soutěžící byli také
vyzváni k předložení návrhu smlouvy a finančního rozpočtu, přičemž konečná
částka neměla přesáhnout limit 500 000 Kč.[21] Všechny oceněné návrhy se s řešením památníku
vyrovnávaly architektonickým způsobem usilujícím o navázání formálního kontaktu
s aktuální podobou místa. Vítězové soutěže, Petra Janda a studio Sporadical
zamýšleli plochu parku zpřístupnit k rekreaci a vytvořit okolo objektu
památníku jakési půdorysně trojúhelníkové pulzující ohnisko. Druzí v pořadí, Vladimír Štulc a Kryštof Štulc
naopak uvažovali o vytvoření jednosměrné pěšiny přivádějící návštěvníka ke
svahu, pomyslné mohyle, do níž je zapuštěna otevřená betonová kobka s plastickou
mříží. Každý příchozí by tak mohl vstoupit do symbolické cely a pohlédnout
skrze mřížovou síť. Návrh Zdeňka Hlávky a Jana Randáčka opět předpokládal řešení
v podobě zprůchodnění areálu parku návštěvníkům. Zhruba do středu parkové
pěšiny autoři chtěli vybetonovat podzemní prostor a umístit do něj realistickou
plastiku člověka vzhlížející nahoru. Zároveň navrhovali, aby podoba budoucí
„sochy člověka" vzešla z další veřejné soutěže, možná i mezinárodního
dosahu. Osobu uvězněnou v podzemí by si kolemjdoucí mohli prohlížet přes
skleněnou tabuli zasazenou do terénu parku. Skrze prosklenou plochu by
v noci stoupal kužel světla zespodu osvětlující opuštěnou figuru.
Původní zadání soutěže předpokládalo rozšíření parku v ulici Gutenbergova s následnou instalací památníku. Budovy v sousedství parku využívá Technická univerzita v Liberci, radnice proto zahájila jednání s vedením univerzity, z něhož ovšem nevzešlo jasné stanovisko souhlasu či zamítnutí. Představitelé univerzity se obávali, že v parku, kde se nachází důležité inženýrské sítě univerzity, nebude po plánované revitalizaci zachována současná přístupová komunikace, kterou využívá laboratoř robotiky katedry sklářských a keramických strojů. Do debaty o plánované revitalizaci parku poté vstoupily další administrativní obtíže; projekt architektonické úpravy parku se neslučoval se záměry soukromého investora budovat v místě podzemní garáže. Postavení památníku před hotelem Zlatý lev bránila i oblíbenost stávajícího dětského hřiště u některých představitelů magistrátu, jejichž děti by v případě realizace památníku o tento prostor přišly. Poslední neoficiální překážka spočívala v nesouhlasu se záměrem radnice u místních členů komunistické strany, kteří „prý" v parku alespoň dle slov Petra Jandy a Ivany Vitoušové organizují občasná setkávání. Záhy po vyhlášení výsledků soutěže bylo autorům vítězného projektu oznámeno, že pomník se nebude realizovat na původně plánovaném místě u Gutenbergovy ulice. Z iniciativy některých představitelů liberecké radnice ve spolupráci s autory bylo nalezeno místo nové, v parku při ulici Jablonecká u Střední průmyslové školy textilní.[22] V důsledku těchto administrativně-majetkově-ideových komplikací slavnostní představení Památníku obětem komunismu v Liberci dle návrhu Petra Jandy a studia Sporadical proběhlo až 27. 6. 2006.[23] Původní idea odhalení pomníku v květnu 2003 u příležitosti Týdne politických vězňů, tak nebyla uskutečněna.
[1] Již od roku 2000 stojí na Štefánikově náměstí v Liberci Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti od Jana a Petra Stolínových - architektonicky konceptuální objekt s prvky interaktivního kontaktu s návštěvníkem, ale dle přesvědčení představitelů Konfederace politických vězňů, málo vypovídá o komunistických zločinech. [2] „Členská schůze Konfederace politických vězňů České republiky pobočka č. 31 Liberec se proto rozhodla na své výroční schůzi oslovit Město Liberec, aby tento pomník postavilo pro osvěžení paměti a varování před zločinnou ideologií, která neuznávala a neuznává žádné morální hodnoty." Uvedli v otevřeném dopise zastupitelstvu města Liberec ze dne 26. 2. 2002 Plk. v. v. Jan Kroužílek, Mgr. Otakar Raulím a Karel Brázda. Text dopisu poskytla: Ivana Vitoušová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 17. 12. 2012. [3] Ibidem. [4] Po povodních v roce 2002 proběhla na libereckém magistrátu diskuze, zda finanční prostředky vyhrazené na postavení Památníku obětem komunismu, by spíše neměly být použity na odstranění povodňových škod. Například návrh uctít oběti komunismu postavením nového mostu přednesla RNDr. Věra Lukášová, vedoucí oddělení územní koncepce liberecké radnice. Viz Ibidem. I přes panující nejistotu byla nakonec vypsána výtvarná soutěž na Památník obětem komunismu. [5] Součástí architektonického návrhu byla i projektová dokumentace na rozšíření parku v ulici Gutenbergova o plochu hřiště v areálu TU. Viz Ibidem. [6] Ibidem. [7] Návrhy: č. 1 - Ing. Petr Hnitka, č. 2 - Zdeněk Hlávka, Ph.D. a Mgr. Jan Randáček, č. 3 - Martin Dräger a Ing. arch. Petr Jakl, č. 4 - Tomáš Pašek, č. 5 - Ing. Rudolf Žofka, č. 6 - Ing. arch. Antonín Vyhlídal, č. 7 - Ing. akad. arch. Vladimír Štulc a Ing. arch. Kryštof Štulc, č. 8 - PATRNÝ ARCHITEKT v.o.s., Ing. arch. Vladimír Balda, Ing. arch. Vladimír Janďourek, Ing. arch. Josef Patrný, č. 9 - Ing. arch. Petr Husák a PhDr. Lucie Tumpachová, č. 10 - MgA. Martina Kulhavá, č. 11 - STUDIO HANGÁR F, Václav Fiala a Ing. arch. Jan Rampich, č. 12 - Tomáš Ján Sucharov a Petr Růžička, č. 13 - Ondřej Smolík, č. 14 - MgA. Petr Kocourek, MgA. Milan Houser, Bc. David Kubík, č. 15 - SPORADICAL ARCHITECTURE, Ing. arch. Petr Janda, Ing. arch. Jakub Našinec, Ing. arch. Aleš Kubalík, Ing. arch. Josef Kocián. Autorům byly režijní náklady hrazeny ve výši 7. 500 Kč. Viz Ibidem. [8] Ibidem. [9] Porotci závislí: ing. arch. Ivana Vitoušová, Mgr. Jitka Mrázková, Jana Kodášová. Porotci nezávislí: Ing. arch. Filip Horatschke, Ing. arch. Zdeněk Lukeš, akad. sochař Jiří Dostál, Ing. arch. Radim Kousal, prof. akad. sochař Aleš Veselý, akad. mal. Viz Ibidem. [10] Postupující návrhy č.: 2, 3, 7, 10, 13, 14, 15. Viz Ivana Vitoušová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 17. 12. 2012. [11] Postupující návrhy č.: 2, 7, 10, 13, 15. Viz Ibidem. [12] Finanční odměny pro vítěze, 1. cena 10 000, 2. cena 6000, 3. cena 4000, zvláštní odměna, návrh č. 13 - 3000 Kč. Viz Ibidem. [13] Stanovisko soutěžní komise k návrhu č. 15: „Jedná se o mimořádně invenční návrh graficky i precizně zpracován. Celkové řešení je monumentální v kontextu s daným prostorem a přitom jednoduché a jednoznačné. [...] Jediným problémem je nutnost permanentní údržby. Nicméně jedná se o návrh, který svou kvalitou překračuje úroveň všech ostatních prací, proto porota nechala tento návrh postoupit do třetího kola, kde mu jednomyslně udělila 1. cenu." Viz Ibidem. [14] Stanovisko soutěžní komise k návrhu č. 7: „Návrh je velmi profesionálně zpracován po všech stránkách. Myšlenka je vyjádřena zcela přesvědčivě a invenčně využívá modelaci terénu. Určitým problémem je otázka údržby a bezpečnosti, taktéž navržený rozpočet se zdá mírně podhodnocený." Viz Ibidem. [15] Stanovisko soutěžní komise k návrhu č. 2: „Návrh je profesionálně zpracován se zajímavou myšlenkou. Je finančně reálný, nicméně nevyjadřuje zcela přesvědčivě dané téma." Viz Ibidem. [16] Stanovisko soutěžní komise k návrhu č. 13: „Návrh je profesionálně zpracován. Myšlenka je vyjádřena jasně, byť ne zcela originálně. Proporčně a technicky je objekt dobře zpracován. Soutěžní návrh postoupil do třetího kola a byla mu jednomyslně přiznána odměna." Viz Ibidem. [17]Ibidem.. [18] Ibidem. [19] Požadované závazné přílohy: Grafická část: situace řešení pomníku a úprav jeho okolí se zakreslením širším vztahů v měřítko 1:200, zákres do fotografie, půdorys a 4 pohledy v měřítku 1:10, model nepovinný. Průvodní textová zpráva s návrhem finančního rozpočtu díla. Viz Archiv Magistrátu města Liberec, Ivana Vitoušová, Dokumentace pořízená k vybudování POMNÍKU OBĚTEM KOMUNISMU, 2003, č. 1078, s. 8. [20] 12 měsíců, Jan Solovjev, 1970. Viz Hana Kubíková, liberecké sochy, Abstraktní plastika, Kubikova.blog.denik.cz,http://kubikova.blog.denik.cz/c/327536/Liberecke-sochy-Abstraktni-plastika.html, vyhledáno 5. 1. 2013. [21]Ivana Vitoušová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 17. 12. 2012. Cena památníku obětem komunismu nakonec vyčíslena na 1 500 000, celková úprava parku na 4 600 000 Kč. Viz Adam Gebrian, Liberec se zrcadlí v památníku obětem komunismu, Lidovky.cz, http://www.lidovky.cz/liberec-se-zrcadli-v-pamatniku-obetem-komunismu-ftk-/desi gn.as px?c=A110 420_152400_ln-bydleni_tkz, vyhledáno 28. 2. 2013. [22] Petr Janda v osobním rozhovoru s autorkou diplomové práce dne 11. 1. 2013. [23] Petr Janda - Sporadical, Odhalení Památníku obětem komunismu v Liberci, Archiweb.cz, http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=1582&type=1, vyhledáno 26. 2. 2013.
Literatura
Soušková 2013a Tam uvedena další literatura.
Lokace vyhledávaného díla:
Seznam objektů na mapě:
Autor hesla:
Sabina Soušková
