Ludwig Michael von Schwanthaler

Pomník Františka I. Rakouského ve Františkových Lázních

Časové údaje

1853; 21. dubna 1925 odstraněn; 12. září 1993 odhalen na dnešním místě na původním, ovšem zkráceném soklu.

Materiál

bronz, sokl žula

Umístění

Původně na ose Městských sadů poblíž hudebního pavilonu, kde dne je jezdecká socha stejného panovníka. Dnes Isabelina promenáda.

Souřadnice

50°6'59.796"N, 12°21'13.1724"E  mapa

Památková ochrana: ne

Popis

Socha představuje prostovlasého císaře ve slavnostní uniformě polního maršála s Řádem zlatého rouna na krku. Přes ramena má přehozený bohatě řasený plášť, splývající až na paty. V pravici svírá listinu s nápisem „Franzensbad / MDCCLXXXXIII.", odkazujícím na dvorský dekret z 27. dubna 1793, jímž byla schválena výstavba veřejných i privátních budov v novém lázeňském místě. Datum vydání dekretu je považováno za datum založení lázní, které také na počest císaře obdržely jméno Kaiser Franzensbad (Lázně císaře Františka). U nohou panovníka je ztvárněn pařez s dubovou ratolestí, symbolizující patrně zánik Svaté říše římské národa německého a vznik císařství rakouského, tedy událost, která se odehrála v době jeho panování.

Původní nedochovaný nápis na soklu: „FRANCISCO. I. / AUSTR. IMP. / GRATUS CIVIS. / JOACH. COMES. / A MÜNCH-BELINGHAUSEN. / POST. MDCCCLIII." Novodobý nápis na soklu: „FRANCISCVS I." Nápis na dekretu: „Franzensbad / MDCCLXXXXIII.". Signováno vpravo na základně: „L. v. SCHWANTHALER / inv. et mod. / F. v. MILLER fudit. / MÜNCHEN 1853."

Historie

Iniciátorem pomníku byl hrabě Joachim Eduard von Münch-Bellinghausen (1786-1866), významný rakouský státník. Do státní služby vstoupil roku 1806 jako koncipient-praktikant u krajského úřadu v Lokti. Po napoleonských válkách se vrátil zpět do Lokte, tentokrát již ve
funkci prvního komisaře. Jako lázeňský inspektor dal roku 1817 svým „prozíravým a energickým" působením impulz k novému úspěšnému rozvoji lázní. Vedle rozšíření
a zvelebení parků, úpravy kašen a zřízení účelného osvětlení ulic nechal snést starou kolonádu u Františkova pramene a na jejím místě postavit podle návrhu Tobiase Grubera a Johanna Rothhesela novou klasicistní. Nejvýznamnějším úspěchem roku 1817 však bylo bezesporu nové jímání Luisina a Nového pramene. Následoval rychlý kariérní i společenský vzestup. Již roku 1819 byl jmenován na post pražského městského hejtmana, aby byl jen o pár let později povolán jako dvorní rada do státní kanceláře (1822) a roku 1823 se stal státním ministrem a presidiálním vyslancem u německého Spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem.
V roce 1831 byl povýšen do hraběcího stavu. Zajímal se rovněž o umění a vědu. Z jeho pera vzešly mimo jiné stanovy nově založené Císařské akademie věd. V roce 1848 zanechal veřejné činnosti a jako výraz díků panovníkovi se rozhodl zřídit svému dobrodinci
pomník ve městě nesoucím císařovo jméno. Úkolem pověřil bavorského sochaře Ludwiga Michaela von Schwanthalera (1802-1848), vůdčího představitele jihoněmeckého
klasicistního sochařství první poloviny 19. století, autora monumentální sochy Bavarie v Mnichově. Pracoval i pro české prostředí: pro Antonína Veitha, hodlajícího vybudovat nad Tupadly pomník národních hrdinů Slavín, navrhl celkem osm soch
dnes umístěných ve vestibulu Národního muzea v Praze.  Další práce na „české Walhalle" přerušila umělcova smrt v roce 1848. Také socha císaře Františka I. pro
Františkovy Lázně zůstala pouze v modelu (1847), do bronzu ji v bavorské královské slévárně v Mnichově odlili až o pět let později. Ještě před instalací pomníku přijal v soukromé audienci Münch--Bellinghausena císař František Josef I., který nalezl v celém podniku obzvláštní zalíbení a posvětil jej svým schválením. Místo pomníku, mecenášem pečlivě vybrané, zohledňovalo hierarchii prostorového uspořádání města. Situován tak byl na hlavní cestu Starého parku (Městské sady), která přecházela v Císařskou ulici (Národní), tvořící páteřní osu urbanistického schématu lázní, symbolicky zakončenou pavilonem Františkova pramene. (Dnes zde stojí jezdecká socha stejného panovníka.)

Pomník byl slavnostně odhalen 29. července 1853 a na svém místě zůstal až do 21. dubna 1925, kdy byl v souladu se zákonem na ochranu republiky odstraněn a uložen na dvoře františkolázeňského muzea. Žulový sokl kónického tvaru byl v 60. letech zkrácen a použit pro sochu Julia Fučíka na Isabelině kolonádě, tedy Fučíkově. Po roce 1989 byl odstraněn naoopak Fučík a císař instalován na svůj původní sokl, ovšem nepůvodní místo. Slavnostní znovuodhalení se konalo 12. září 1993.

Literatura

Černý - Fišer 2017, s. 28 - 31

Lokace vyhledávaného díla:

Seznam objektů na mapě:

---

Autor hesla:

Zbyněk Černý