- Úvodní stránka
- Realizace
- Pomník operace Anthropoid v Praze
Pomník operace Anthropoid v Praze
Spolupráce, další autoři
Časové údaje
2009
Materiál
bronz, ocel, corten
Rozměry
900 x 227,9 x 227,9 cm
Umístění
Praha 8, ulice v Holešovičkách a Zenklova
Souřadnice
50°7'4.2852"N, 14°27'54.774"E mapa
Památková ochrana: ne
Popis
Pomník operace Anthropoid se nachází v lokalitě
Praha Libeň v blízkosti autobusové zastávky U Vychovatelny. Místo jeho
osazení ze tří stran obepíná poměrně frekventovaná silniční komunikace; pro
postavení pomníku se zde nabízel pouze úzký pruh zeleně. Objekt lze rozdělit na
dvě formálně odlišné části, 9 metrů vysoký cortenový pylon se základnou
rovnostranného trojúhelníka a trojici celofigurálních realistických zpodobení „typu"
parašutisty a civilisty, kteří balancují na vrcholu sloupu. Skupina tří figur
stojí v neohroženě odevzdaném postoji s rozpaženýma rukama a
rozkročenýma nohama na samé hraně sloupu.[1] Tuto anatomickou kompozici
sochaři zvolili záměrně, z důvodů obohacení realizace o lidský rozměr
v podobě odkazu na Vitruviánskou figuru.[2]
Bezprostřední okolí pomníku je vydlážděno
žulovými kvádry. Spáry mezi nimi jsou záměrně ponechané volné, působnost díla tak „modeluje" i efekt živelně
prorůstající trávy. Rozjímavý nádech Pomníku
operace Anthropoid také dodává nedaleká kvádrová lavička, která kompozičně
rozvádí vývin objektu do prostoru. U chodníku blíže k autobusové zastávce
stojí informační tabule s popisem atentátu na říšského protektora
Reinharda Heydricha provedeným skupinou českých parašutistů - Anthropoid.[3] Textovou
část doplňují reprodukce dobových fotografií válečných hrdinů Jana Kubiše,
Josefa Gabčíka a také stavu Heydrichova automobilu po ničivých účincích výbuchu
granátu. Pomník vytváří
vizuálně statický bod v prostředí, kde převažuje především rychlost,
dynamika a agrese. Místo vybrané pro budoucí dílo, zatravněný trojúhelníkový
ostrůvek mezi silnicemi, lze považovat za odpadní, druhořadé a pro
praktické účely nevyužitelné místo. Tato zdánlivě nepříliš
komfortní prostorová situace zásadním způsobem ovlivnila autory pomníku při
hledání jeho budoucí podoby. Museli se vypořádat s dvojím úkolem; jak
využít maximálně dané území, pro potřeby umístění výtvarně-architektonického
díla, a jak tímto novým „příspěvkem" zároveň scelit dosavadní urbanistickou
nejednotnost a decentralizovanost. Autoři správně pochopili, že cílem není
popřít industriální „syrovost" místa, ale naopak využít tuto vlastnost
v podpoření jeho sugestivní atmosféry. Především tedy hledali vhodný
půdorys, jenž by odpovídal prostorovým možnostem a předurčil vymezení celkové
formální dimenze. Od prvotních návrhů dynamické traktace hmoty budoucího sloupu
do několika klínových útvarů vycházejících z myšlenky symbolického „rozpadu"
české vlajky,[4] nakonec přistoupili k elegantnímu řešení v podobě vysokého,
jednoduchého pylonu vyrůstajícího ze základny rovnostranného trojúhelníka. Tento
jednoduchý geometrický základ je v podstatě opakováním půdorysu parcely
vybrané pro umístění díla. Myšlenku tvaru pomníku tak
zhustili do motivu pohledové dominanty, jejíž charakter uklidňuje expresivitu
roztěkaných „silokřivek" projíždějících řidičů, které se pomyslně střetávají ve
statickém bodu, jakémsi „majáku."[5] V průběhu realizace pomníku se také měnilo
kompoziční uspořádání figur stojících na vrcholu 9 metrů vysokého sloupu. Mirka
Tůmová uvedla, že nejdříve zkoušeli umístit trojici postav na strany
trojúhelníka, ale sochaři poté „přišli" s opticky zajímavějším řešením
ukotvit postavy do vrcholů rovnostranného trojúhelníka.
Právě konfrontace figur s vysokým pylonem
vzbuzuje moment existenciálního rozrušení. Ostré hrany a drsná struktura
povrchu cortenového sloupu, tvořeného šesti stejnými částmi, evokuje pocity
ohrožení, nebezpečí, neodvratného střetu s blížícím se osudovým okamžikem.
Kolektivní paměť na zpřítomněný zánik životů několika mladých lidí, kteří se
odvážili postavit se proti totalitní moci, dotváří melancholické vyznění díla. Moment „zanikání stávajícího stavu"[6] podporuje i landartová
práce díla s prostředím, kdy autoři nechali stébla trávy volně prorůstat
v mezerách dláždění v okolí pomníku.
Při oficiálním odhalení díla veřejnost dle svědectví Mirky Tůmové k Pomníku operace Anthropoid obecně zaujala dvojí stanovisko.[7] Některým připadalo, že objekt je až příliš abstraktní a „moderní," naopak odborná veřejnost dle mínění Mirky Tůmové měla výhrady k popisnosti figur. Tato tvrzení nepřímo vyjadřují formálně-ideovou nevyhraněnost autorů v řešení díla. Zastánci realisticky zobrazivého pojetí pomníku zcela logicky pokládají otázku, co vlastně představuje vysoký sloup, zdali je to sokl či abstraktní vyjádření seskoku parašutistů. Jiní „abstraktněji" smýšlející pozorovatelé mohou naopak polemizovat nad smyslem realisticky pojatých figur parašutistů a civilisty. Vrhají se „oni hrdinové" fyzicky dolů v konkrétním čase či jde pouze o metaforu jejich výsadku a obětování vlastního života? Pomníku tedy chybí zjevná „strukturální provázanost; forma zde není „vysvětlena" plynulým přechodem dvou odlišných částí díla do sebe navzájem, anebo z hlediska záměru jasným kompozičním protikladem. Realizace ovšem otevírá mnohem závažnější otázku vztahu architektury a plastiky v současnosti, kdy dnešní architekti sochařskou složku při vlastním projektování většinou přímo vylučují. Pokusem o „poutavé," ale zároveň otevřené vyprávění příběhu květnových dnů roku 1942 prostřednictvím vyjádření lidské oběti skupiny Anthropoid, autoři vytvořili jakýsi pomníkový precedens. Atmosféra existenciální tísně čišící z Pomníku operace Anthropoid dodnes nevyprchala z povědomí mnoha lidí a dílo tak přispělo podstatným způsobem do debaty o podobě i smyslu současné pomníkové tvorby.
[1] „Nejprve jsme vytvořili dva akty v životní velikosti. Na jednu
jsme následně namodelovali stejnokroj a na druhou civilní, vycházkové oblečení
dle módy počátku 40. let. Uniformu i část oblečení nám zapůjčil Vojenský
historický ústav v Praze. Typově jsme vycházeli z postavy vysokého mladíka,
který se bude opakovat ve všech třech postavách. V případě civilisty jsme se
trochu inspirovali osobností Václava Morávka (zejm. v jeho typickém klobouku)." Viz Michal
Moješčík v e-mailové korespodenci s autorkou diplomové práce ze dne
19. 3. 2013.
[2] Miroslava Tůmová v e-mailové korespondenci
s autorkou diplomové práce ze dne 13. 9. 2012.
[3] Text také uvádí stručné informace o
vzniku Pomníku operaci Anthropoid.
[4] Miroslava Tůmová v e-mailové
korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 13. 9. 2012.
[5] Termín užitý Mirkou Tůmovou.
[6] Tráva a mech obalující dlaždice
evokuje až jakési memento mori.
[7] Miroslava Tůmová v e-mailové
korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 13. 9. 2012.
Historie
Uplynulé výročí 66 let (v roce 2008) od úspěšného
atentátu českých parašutistů na říšského protektora Reinharda Heydricha vyvolalo
u osazenstva Magistrátu Prahy 8 a členů dalších veřejných organizací[1] „touhu" po pomníkovém
díle. Právě v katastrálním území městské
části Praha 8, v zatáčce mezi dnešní silnicí V Holešovičkách a
Zenklova zasáhl Jan Kubiš dne 27. 5. 1942 projíždějící Heydrichův automobil
granátem, jehož detonace měla později pro
Heydricha smrtelné následky. Stejné místo
o desítky let později proměnila vysoká frekvence automobilové i městské
hromadné dopravy v zapomenutý a nehostinný ostrůvek.
Ještě
roku 2008 Městská část Praha 8 vyhlásila dne 9. 4.
veřejnou výtvarnou „soutěž o návrh na Pomník
operace Anthropoid na místo atentátu na Reinharda Heydricha". Do 26. 5. 2008, dne uzávěrky, úředníci z Městské
části Praha 8 obdrželi celkem 20 soutěžních návrhů,[2] vzápětí jeden
uchazeč z důvodu porušení anonymnosti sám ze soutěže odstoupil.[3] Soutěžní
komise[4] z
devatenácti předložených návrhů ocenila následující trojici: 1. cena:
David Moješčík - Michal Šmeral - Jiří Gulbis - Miroslava Tůmová,[5] 2. cena:
Michal Häckel, 3. cena: Michal Gabriel a Causa.
Soutěžní komise po vyhlášení výsledků doporučila autorům vítězného projektu, aby ještě zvážili „typ" figur uplatněných v rámci díla. Doposud počítali se třemi realisticky pojatými postavami parašutistů v anglických polních uniformách, ale dle vyjádření poroty by bylo vhodné zobrazit v jedné z figur naopak civilistu, a připomenout tímto i zásluhy domácího odboje. Komise také požadovala úpravu uniformy příslušníka parašutistické jednotky, která prý v podání sochařů Davida Moješčíka a Michala Šmerala neodpovídala dobovému vzoru uniformy anglických letců. Průběh realizace pomníku také komplikovala stanoviska stavebního úřadu, který oproti soutěžnímu návrhu požadoval snížení výšky pylonu o celé 2 metry. Autoři vítězného návrhu pochopitelně trvali na dodržení plánovaných rozměrů, jejichž prostorové poměry vzájemně souvisely s celkovou tektonikou objektu. Z důvodu neústupnosti úředního aparátu nakonec docílili alespoň kompromisního řešení, snížení pylonu „jenom" o 1 metr.[6]
Pomník operace Anthropoid byl slavnostně odhalen 27. 5. 2009, v den 67. výročí hrdinského činu parašutistů ze skupiny Anthropoid.
[1] Ve spolupráci s Magistrátem města Prahy, Vojenským historickým ústavem Praha, Ústavem pro soudobé dějiny akademie věd ČR, Českým svazem bojovníků za svobodu, Československou obcí legionářskou, Národním památníkem Heydrichiády. Viz Neautorizováno, Pomník operaci Anthropoid, Cssdpraha8.cz, http://www.cssdpraha8.cz/130-pomnik_operaci_anthropoid, vyhledáno 1. 12. 2012. [2] Administrativní pracovníci z magistrátu Prahy 8 bohužel nebyli ochotni poskytnout jména ani obrazovou fotodokumentaci neúspěšných soutěžních návrhů ani jména účastníků soutěže. Některé projekty jsou ovšem zveřejněny na internetových stránkách parlamentní politické strany, ale bez uvedení autorství či technického popisu. Viz Ibidem. [3] Neautorizováno (pozn. 1). [4] Členové poroty: plk. Mgr. Aleš Knížek, PhDr. Stanislav Kokoška, doc. Dr. Josef Hendrich, plk. Alexander Beer, Jaroslav Čvančara, ThDr. Jaroslav Šuvarský, PhDr. Ivo Železný, Mgr. Vladimíra Ludková, PhDr. Michal Lukeš, PhD., Mgr. Marek Pokorný. Viz Ibidem. [5] O vítězství výše uvedené čtveřice autorů informoval také internetový portál věnovaný architektuře - Archiweb. Viz Neautorizováno, Soutěž na pomník operace Anthropoid vyhrála dvojice sochařů, Archiweb.cz, http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&id=5614&typ e=1, vyhledáno 18. 12. 2012. Členka vítězného týmu, Mirka Tůmová v e-mailové konverzaci s autorkou diplomové práce uvedla, že sochaři se převážně soustředili na nápad jako takový a jeho formální rozměr, architekti vymýšleli včlenění díla do prostorových vztahů místa s ohledem na stávající charakter určení. Viz Miroslava Tůmová v e-mailové korespondenci s autorkou diplomové práce ze dne 13. 9. 2012. [6] Ibidem.
Literatura
Lokace vyhledávaného díla:
Seznam objektů na mapě:
Autor hesla:
Sabina Soušková
