Otakar Švec, Jindřich Freiwald

Pomník padlých v první světové válce v Sušici

Architektonicky pojatý památník se sochou TGM a pískovcovým reliéfem, později upraven na pomník padlých v obou světových válkách

Pomník padlých v první světové válce v Sušici

Pomník kol. r. 1938.

Další foto Příbuzné práce

Spolupráce, další autoři

  • Franta Anýž (odlitek sochy)
  • Jaroslav Böhm (spolupráce na architektonickém návrhu)
  • Otakar Velínský (realizace obou reliéfů v kameni)

Časové údaje

1933 (odhaleno 28. září), 1935 (reliéf; defintivní předání veřejnosti 15. září), 1940 odstraněna socha a reliéf, 1948 obnoven reliéf, doplněn o protějškový reliéf (odhalen 28. října 1949), socha TGM nenalezena a 1949 objednána u Švece nová (neosazena), 1952 neúspěšný pokus o doplnění sochou vojáka, 2003 celková rekonstrukce

Materiál

pískovec (reliéf), žula (desky)

Umístění

Sušice, nábřeží Jana Seitze

Souřadnice

49°13'53.2236"N, 13°31'23.9484"E  mapa

Památková ochrana: ne


Popis

Pomník dominoval parkově upravenému náměstí, které vzniklo jako centrum nové čtvrti Burynka. Vzadu jej vymezovala budova Masarykových škol měšťanských (architekt Ladislav Skřivánek, dokončena 1927), při nábřeží dvě protějškové budovy okresního a berního úřadu (arch. Fr. Janda, dokončeny 1927, resp. 1932). Monumentální, architektonicky pojatý pomník zasazený do svažitého terénu měl podobu zdi, která příčně dělila náměstí, kterou z obou stran obcházelo schodiště, jež vyrovnávalo výškový zlom. Do ní byly vloženy desky se jmény padlých. V jejím středu se nacházel pískovcový reliéf s třemi legionáři, nad ním stál již na hraně terénu sokl s bronzovou sochou TGM. V ose školy a pomníku pak pokračovala oelová příhradová lávka přes Otavu, která novou čtvrť propojovala s historickým centrem.

Reliéf zachycuje trojici legionářů (zleva): francouzského (s typickou helmou Adrian), ruského (v šubě a zahaleného před sibiřskou zimou) a italského. Více či méně doslovně napodobují vzory, které zavedl již ve svém známém cyklu čtyř legionářských postav Otto Gutfreund.

Historie

Záměr zbudovat památník padlým legionářům a vojínům v první světové válce se objevil nedlouho po vzniku Čsl. republiky. Od roku 1923 sušický odbor Čsl. obce legionářské v čele s učitelem Josefem Grundem organizoval finanční sbírku, která již v roce 1925 dosáhla takové výše, že se mohlo začít uvažovat o konkrétní podobě památníku. Původní záměr předpokládal umístit ho společně se sochou TGM do severní části nám. Svobody za radnici. V duchu této koncepce vypracoval v roce 1927 návrh sochař Rudolf Kabeš z Tábora (zachovalo se foto modelu s postavou TGM na soklu a trojící postav vojáků u jeho paty - viz Památky města Sušice, s. 513) Architekt Ladislav Skřivánek, který v té době stavěl budovu měšťanské školy na Burynce, doporučoval umístění před tuto budovu, ale zástupci legionářů se obávali vysokých nákladů a malé výraznosti pomníku na tomto místě. Počátkem 30. let se však nakonec zvolilo právě toto řešení a památník byl koncipován jako součást nového urbanistického celku na pravém břehu Otavy mezi budovami okresního a berního úřadu a měšťanské školy.

Základní kámen byl položen 28. října 1932. 12. září 1933 se do pomníku uložila půda z významných bojišť. Autorem architektonického řešení je architekt Jindřich Freiwald, který ve spolupráci se svým kolegou, stavebním inženýrem Jaroslavem Böhmem navrhl pro Sušici mezi válkami celou řadu významných staveb a podíleli se i na jejím urbanismu. Zprvu se uvažovalo o již existující soše TGM, z níž by se pořídil nový odlitek. V úvahu připadala socha O. Gutfreunda pro Hradec Králové, ale jednání s Gutfreundovými dědici nebylo dovedeno ke zdárnému konci. Poté byl osloven Otakar Švec, jehož otec pocházel ze Sušicka, který v roce 1929 realizoval bronzovou sochu TGM pro Louny. Až o něco později (1935) byl k soše instalován i pískovcový reliéf od stejného autora.

V původní podobě pomník existoval pouze pět let. V říjnu 1940 byla odstraněna jména legionářů (zbyla pouze jména padlých příslušníků rakousko-uherského vojska), reliéf a socha TGM (ta byla zrekvírována a převezena do pražské Národní galerie). Po osvobození byl pomník obnoven, ovšem v pozměněné podobě, doplněn o protějškový reliéf padlým v druhé světové válce. (Viz Pomník Padlých v první a druhé světové válce v Sušici). Socha TGM nalezena nebyla. Spoluautor památníku Jaroslav Böhm po ní marně pátral v Národní galerii; nepotvrdila se ani pověst, že byla uložena do hrobky rodiny Kieslingerovy na sušickém hřbitově, což bylo ověřeno otevřením hrobky v roce 1990. V roce 1949 (!) tedy byla objednána u O. Švece nová, tentorát v pískovci, ta ovšem byla osazena až v roce 1969 (!) o něco výše. (Viz zde.)

Literatura

Památky města Sušice, s.511-515, 519-520



Lokace vyhledávaného díla:


Seznam objektů na mapě:

    ↑ nahoru