- Úvodní stránka
- Realizace
- Jeden den v životě horníka
Wilhelm Srb - Schlossbauer
Jeden den v životě horníka
Reliéfní vlys na průčelí Hornického domu v Sokolově
Spolupráce, další autoři
- Rudolf Wels
- Willy Russ (spolupráce na realizaci)
Soubor
Časové údaje
1922 soutěž na stavbu, před dubnem 1923 první skica do architektonického projektu průčelí, 1925 realizace
Materiál
umělý kámen
Umístění
Sokolov, Náměstí Budovatelů 655
Souřadnice
50°10'51.5676"N, 12°38'42.1548"E mapa
Památková ochrana: ano
Poznámka
v rámci celé budovy
Památka od
03.05.1958
Rejstříkové číslo
34583/4-555
Popis
Dle zachovaného podrobného rozpočtu stavby jde o „cementový odlitek" zhotovený „podle
hotových sádrových forem", tedy nejspíš o tzv. umělý kámen. V osmi stejně širokých polích je v chronologickém sledu zleva doprava představen Jeden den ze života horníka. Jako první je to scéna loučení s rodinou, následují cesta do práce a fárání, dva prostřední zobrazují práci v dole a poslední tři vyfárání, cestu domů a opětovné shledání s rodinou. Jak už samotný výčet scén ukazuje, základním principem reliéfu je symetrie podle střední osy, jež se projevuje v jeho formě i obsahu a koresponduje s dokonalou souměrností monumentálního klasicistně pojatého průčelí s portikem. Na reliéfu se dále uplatňuje hieratický princip známý ze starověkých reliéfů, ať v opakování stejných tělesných pozic loutkovitě stylizovaných a stejně vysokých postav (to je patrné zejména v polích s kráčejícími postavami) nebo ve vyjádření
časového principu horizontálním řazením scén zleva doprava. Důsledně aplikovaná souměrnost (protějškové dvojice reliéfů mají většinou nejen stejný počet figur, ale shodují se například i v natočení vůči divákovi) tvoří osnovu, která pak může být narušována o to výraznějšími detaily. Tak například dva krajní výjevy s tématem domova, z něhož horník vychází a do něhož se vrací, charakterizuje jako jeho hlavní atribut stůl, na obou reliéfech
zobrazený a umístěný stejně, tj. při kraji. Ovšem druhý opakující se prvek - nad ním zavěšená lampa - se proměňuje: ráno je zhasnutá (ostatně ve shodě s tím, že na dalším výjevu s cestou do práce svítí slunce), večer rozsvícená. Třetí a šesté pole vnáší do horizontální orientace celého vlysu výrazný vertikální předěl, neboť zobrazuje nastupování a vystupování z výtahu - nezapomeňme, že v té době se na Sokolovsku ještě těžilo hlubinně! Také na tomto motivu se objevuje princip zdůraznění a vzápětí jemného narušení souměrnosti: obě pole výtahu jsou sice komponována symetricky, ale horizontální linie svým umístěním ve spodní či naopak v horní části naznačuje pohyb výtahu dolů či naopak vzhůru. Dva prostřední výjevy jsou de facto výjevem jedním, a mohly by tudíž být v jednom centrálním poli – to by ovšem odporovalo již několikrát zdůrazněné souměrnosti podle střední osy, jež je zde i fyzicky přítomna příčkou, která tato dvě pole odděluje.
Historie
Doba vzniku, stylizace figur, záměrný naivismus (viz např. schematické paprsky lamp či sluníčka) a tematika spojená se světem průmyslu a práce, to vše svádí k tomu, abychom reliéf zařadili do blízkosti gutfreundovského civilismu. Právě Gutfreundovi byl tento reliéf dlouho připisován v českojazyčné literatuře regionálně-turistického zaměření (ta uměnovědná jej dosud zcela přehlížela!), a to dokonce už před rokem 1945. Poprvé se tento údaj objevuje už v českém průvodci z nakladatelství Orbis z roku 1936, s. 117 („Krásný Dělnický dům má reliéf od sochaře Gutfreunda"), odkud byl přebírán dále, naposledy
v obrazové publikaci Sokolovsko z roku 1985 (Sokolovsko. Sokolov 1985, obr. 23, nestr.). Tehdy tento údaj korigoval karlovarský historik Stanislav Burachovič v Sokolovské Jiskře z 11. prosince 1985. V sudetoněmeckém prostředí byl autor reliéfu samozřejmě znám, neboť Srb
- Schloßbauer byl aktivním sochařem ještě dlouho po válce.
Na druhou stranu není jediný doklad, že by autor měl nějaký vztah k okruhu Gutfreundových následovníků, kteří ve 20. letech tento styl hojně aplikovali na fasádách modernistických staveb. Ti se převážně rekrutovali z českojazyčných pražských sochařů o generaci mladších než Gutfreund. Navíc by šlo o reflexi až překvapivě časnou: průlomové dílo civilismu,
Gutfreundův vlys Legiobanky, o němž bychom mohli teoreticky uvažovat jako o inspiračním vzoru, je datován 1922-23 a my zároveň víme, že první skica falknovského reliéfu vznikla před dubnem 1923! Proti jeho spojování s civilismem hovoří i národnostní hledisko. Civilismus byl od svého počátku vnímán jako sochařská verze národního „obloučkového" slohu v architektuře, což dokládá i zmíněná Legiobanka, takže převzetí v sudetoněmeckém prostředí, v němž tehdy ještě byla živá vzpomínka na poválečné národnostní nepokoje, není příliš pravděpodobné.
O tom, že reliéf provedl karlovarský sochař Wilhelm Srb- Schloßbauer není pochyb, nicméně otázka autorství je poněkud složitější. Komplikuje ji už jen to, že jako jeho spolupracovník bývá uváděn další významný regionální sochař Willy Russ, ovšemzatím není jasné, jak přesně se na vzniku reliéfu podílel. Oba se mohli znát již z Vídně, odkud se Russ v roce 1920 vrátil do rodného Krásna (tehdy Schönfeldu), které leží jen několik kilometrů od Sokolova. Russ později proslul svými artdecovými soškami manýristicky prodloužených tvarů a v regionu má několik dalších významných realizací ve veřejném prostoru. Druhý problém dotýkající se autorství spočívá v již zmíněné skutečnosti, že existuje skica vlysu, která je součástí projektu v měřítku 1:100 z dubna 1923 a přesně odpovídá realizované podobě. A zde není jasné, zda je jejím autorem Wels, nebo ji do volného pole v architektonické kresbě načrtl Srb-Schloßbauer, případně zda ji tam nepřekreslil Wels podle nějaké jiné kresby Srba-Schloßbauera, aby posoudil, jak vyzní v zapojení do celku stavby. Ostatně oba v té době pobývali v Karlových Varech a na projektu mohli těsně spolupracovat už v projektové fázi.
S volbou vlysu souvisí několik zajímavých okolností z Welsovy biografie. Wels „završil" svá studia po vzoru architektů minulých století studijními cestami. V roce 1910 získal Římskou cenu a s ní stipendijní pobyt ve Věčném městě, poté ještě navštívil Anglii a Skotsko a tři měsíce dokonce pracoval v Kensingtonském muzeu v Londýně. Výsledkem této cesty byla brožura Zahradová města. (WELS, Rudolf: Zahradová města. The garden city motion. Knihovnička Času č. 56. Praha : 1911.) Ideu zahradních měst pak v roce 1918 rozpracoval v nerealizovaném projektu rozsáhlého sirotčince pro děti válečných obětí v Lainzu u Vídně pojatého jako ideální město. Brožuru Die Gartenstadt für Kinder (Zahradní město pro děti, viz WELS, Rudolf: Die Gartenstadt für Kinder. Vorschlag zu einer Kinderheimanlage, Wien : 1918.), která měla sloužit jako prostředek na opatření prostředků pro tento bohulibý účel, doprovodil vlastními celostránkovými ilustracemi, v nichž v lineárních perspektivních kresbách zobrazil jednotlivé stavby. Nás tento projekt zajímá hned z několika důvodů. Zaprvé typ zdejších budov v několika rysech předznamenává projekt Hornického domu: obíhající kolonáda přesně odpovídá charakteru zdejšího portiku, téměř totožná je nízká valbová střecha, podobně se na průčelí uplatňují i velká okna. Důležité jsou pro nás především dvě kresby s návrhy katolického a evangelického kostela. První z nich je inspirován římským Pantheonem a Wels nechal po jeho obvodu obíhat monumentální vlys v antickém duchu; podobný vlys se nachází na jedné straně lodě v interiéru kostela evangelického. V tomto případě jde o vědomé inspirace starověkými předobrazy, ostatně z kreseb - zejména té zobrazující interiér katolického kostela - je patrné, že Wels se tu uchyluje až k překvapivě historizujícímu pojetí výzdoby. Vedle inspirace římským pobytem se samozřejmě nabízí myšlenka, že v Londýně spatřil i slavný parthenonský vlys v Britském muzeu, kde se hieratický princip uplatňuje velmi silně. Pozornost, kterou Wels tomuto sochařsko-architektonickému motivu věnuje, nás vede k domněnce, že nejen od začátku počítal s reliéfem na průčelí jako s důležitou součástí klasicistního vyznění stavby, ale že je také autorem zmíněné skici. Jinými slovy Wels určil přesnou podobu vlysu, které pak dal Srb-Schloßbauer plastickou formu a svým schematizujícím naivismem ještě umocnil zmíněný hieratický ráz vlysu. V tomto případě by pak ale Wels měl být uváděn jak legitimní spoluautor celého díla!
Literatura
§Umění v Sokolově§, s. 84-103
Lokace vyhledávaného díla:
Seznam objektů na mapě:
Autor hesla:
Marcel Fišer
