Vilím Amort

Náhrobek Petra Ivanoviče Jakla v Berouně

Spolupráce, další autoři

• Tuček (kameník)

Soubor

Městský hřbitov v Berouně

Časové údaje

1911

Materiál

bronz

Umístění

Beroun, hřbitov, XI. pole, vstup z ulice Pod studánkou

Památková ochrana: ne

Popis

Bronzová deska ve tvaru kruhu s přidanými dolními rohy (o průměru jednoho metru) byla připevněna na vrchol kamenné vertikální desky. V levé části desky Amort vytvořil reliéf klečící dívky z bočního pohledu se sepjatými dlaněmi položenými na stehně. Dívka oděná v bohatě nařasený šat s vlajícím šálem má za hlavou talířovitou svatozář. Pohledem se dívá do nebes, kde se mezi mraky, které jsou naznačeny v pozadí za ní, objevuje kříž. Amort zde ukázal opět svou originalitu, jelikož použil nový formát díla a novou myšlenku. Krom toho zde ukázal své mistrovství v práci s basreliéfem a reliéfem.

Na sloupku s lucernou je připevněna kovová destička se signaturou Amorta (a udáním Prahy a data vzniku) a pod tím je do kamene vytesáno jméno kameníka a místo jeho působení: "Tuček Cerhovice".

Historie

Více informací ohledně náhrobku známe díky Amortovým zápiskům, které prozrazují, že náhrobek objednala v září 1911 manželka P. I. Jakla, která dostala kontakt na Amorta od Coufala, pro kterého již Amort v Berouně tvořil.[1] Když byla práce v ateliéru v říjnu 1911 skončena, přijela se objednavatelka na dílo podívat a Amort jí podal vysvětlení: „Ze zvlněných oblaků zjevuje se kříž, symbol příštího utrpení neznámého ještě syna Madoně klečící s dětským skoro ještě výrazem ve tváři, vlna oblaků vychází z postavy modlící se Madony."[2] Paní Jaklová prý dojetím nemohla mluvit, takže byl Amort o to více spokojený.

Toto dílo mělo patrně úspěch, jelikož ho později prováděl v menším měřítku a prodával. Do dnešních dnů se dochoval v soukromých sbírkách Amortových potomků sádrový obdélný reliéf zobrazující pouze poprsí madony a též sádrová deska s reliéfem celé madony, ovšem bez šatů.

[1] Pravděpodobně se jednalo o Elišku Jaklovou (ženu P. I. Jakla), jejíž jméno bylo o několik let později připsáno na náhrobní desku.

[2] LA PNP, Amortův deník č. 63, zápisy z 10. a 13. 11. 1911.

Literatura

Svitáková 2012

---

Autor hesla:

Andrea Svitáková