Úvodní stránka
Realizace
Vodník a Rusalka, dříve umístěny v Petřínském sadu v Praze

Vilím Amort

Vodník a Rusalka, dříve umístěny v Petřínském sadu v Praze

Výřez z fotografií z Archivu NG

Další foto

Časové údaje

Vodník: první nápad 1895, vyhotovení 1896; Rusalka: 1898-1899

Materiál

bronz

Rozměry

60 cm

Umístění

Od 50. let instalováno u vodního jezírka v Petřínských sadech v Praze

Památková ochrana: ne

Historie

V roce 1896 se Amort zviditelnil dílem Vodník Sázavský, na jehož námět přišel při sezení na balvanu u Sázavy, kde byl na výletě s Fialou a Anderlem v srpnu 1895. V ateliéru pak vytvořil nahého Vodníka dřepícího na kládě, kterého si představoval jako starší mužskou bytost s dlouhými vlasy a vousy uspořádanými do jednotlivých zplihlých pramenů, s tváří plnou vrásek a pochmurným výrazem. Vodník působí velice realistickým dojmem a jeho ležérní póza, stáří a výraz bez zájmu působí velice melancholickým dojmem a vzbuzuje v divácích mnoho různorodých pocitů.

Když Vodníka dokončil, ukázal ho v dubnu 1896 J. V. Myslbekovi, aby posoudil, zda ho může poslat na výstavu do Mnichova. Tomu se ale socha nelíbila, pronesl o ní i výrazy: „zkáza a nehotová věc".[1] Přesto Amort dílo do Mnichova poslal a bylo nejen přijato, ale i čestně umístěno. Téhož roku Vodníka vystavil i na 57. výroční výstavě Krasoumné Jednoty pro Čechy, kde se líbil a K. M. Čapek dokonce o ní napsal ve svém referátu ve Světozoru, že patří k nejlepším sochám ročníku. Líbila se mu realisticky provedená modelace figury působící dojmem „svobodného, upřímného vzletu, prostého nucené monumentálnosti."[2] Dílo se několikrát objevilo i na soudobých výstavách (například na výstavě Pohádkové bytosti).[3]

Dnes jsou některé plastiky Vodníků pod správou Galerie hl. m. Prahy (jedna byla instalována v padesátých letech 20. století k bazénku do Petřínské zahrady Květnice), Městského muzea Radnice (sádra) a v majetku Amortových potomků (bronz).[4]

O dva roky později po vytvoření sochy Vodníka začal Amort pracovat i na postavě Rusalky, kterou dokončil v únoru 1899. Tu zhmotnil jako nahou korpulentnější ženu při pohybu v kleku po balvanu. Její tvář s tragickým výrazem (jenž měl být asi reakcí na přítomnost vodníka) je otočená mírně doleva a je lemována prameny rozpuštěných vlasů. Tato socha se Amortovi zdařila, neboť zvolil velice zajímavou, dynamickou pozici ženy a modelace jejího těla je jakoby tvořena masem a krví. I tuto sochu chtěl vystavit na zahraniční výstavě v roce 1899, ale rozbila se během přepravy, o zkompletování se postaral až v červnu 1911. Jeden odlitek byl instalován na Petříně, odkud byl odcizen a druhý bronzový odlitek této plastiky se nachází u potomků Amorta.

[1] LA PNP, Amortův deník č. 45, zápis z 1. 4. 1896.

[2] K. M. Čapek, 57. výroční výstava Krasoumné Jednoty pro Čechy, Světozor XXX, 1895-1896, č. 33, s. 395.

[3] V roce 2003 byla plastika Vodník prezentována na výstavě Zachráněné dědictví U Kamenného zvonu a v roce 2005 ji využil Štěpán Petr pro výstavu ČMVU Pohádkové bytosti.

[4] GHMP jsou dvě plastiky Vodníků, hlína a bronz (do bronzu odlito v roce 1937 asi na popud manželů Amortových-Kočkových), v roce 2002 restaurováno.